Rudý Ibis (1975)

Moc často jsem se nesmála, ale bavila se přesto dobře. Bizarní postavičky, bláznivě zamotaný příběh a originální výtvarná stránka. On ten děj byl vlastně místy i docela smutný, ale hřejivá barevnost a absurdita většiny situací smutnit nedovolila. Ve filmu se sešla výborná obsada herců. Užila jsem si Galabru, Serraulta, Simona i mě dosud neznámého Poulaina. A o sympatické Evelyne Buyle, se kterou jsem se taky setkala poprvé, jsem si říkala, škoda, že toho zas tak moc nenatočila.(15.09.2025)

Jedna z nejlepších černých komedií režiséra Jean-Pierra Mockyho. Osobitá atmosféra pařížských večerů v okolí kanálu Saint-Martin a zvláště výběr figurek ze střední třídy, které mají zločineckou minulost anebo přítomnost v případě nutkavého sériového vraha Jérémieho. Smrt v komedii schválně působí přehnané a nepřesvědčivě oproti sedmdesátkovým gangsterkám. Michel Serrault dostal jednu z prvních příležitostí po stále stejných komediálních rolích zahrát si dramatickou roli, což předznamenalo řadu jeho skvělých vážných filmových rolí v dalším desetiletí. Michel Simon byl v době natáčení těžce nemocný a jde o jeho poslední film. Zemřel devět dní po pařížské premiéře filmu.(18.06.2024)

Rozverný surrealistický úlet s kriminální zápletkou, pro pana režiséra typický. Zatímco v některých komediích z předchozí dekády nám Mocky předvádí svérázné hrdiny, kteří problémy kolem sebe řeší neotřelými přestupky,Rudý ibispřináší velmi temnou vizi lidského nitra jakoby o tom, že v každém z nás se skrývá potenciální zločinec, neřku-li rovnou vrah. Sled různě navazujících scén během 48 hodin předvádí hrstku postav setkávajících se v jedné řecké vinárně v Paříži, atmosféra je zde až neuvěřitelně odvázaná (někdy přímo do tanečního rytmu!), některé výjevy (barevné mouchy ve výstřihu na prsou nebo násilná scéna s jehlami ze šicího stroje) až bizarní a nápaditá kamera využívá snad všechny možné i nemožné úhly záběrů (dokonce i hlavou dolů). Serrault si škrtí své oběti stejnou lehkostí, jako když se s náměsíčným pohledem modlí k Bohu či hraje na piáno a v pozadí pravidelně zní motivy z hravého Demarsanova soundtracku s rozkošným ústředním „ptačím“ aranžmá.... prostě MAZEC! :-)) Připadá mi, že si Mocky tento dějový úlet vymazlil formálně a výtvarně do detailů, obsah už oproti tomu ale chvíli vázne, závěr se Serraultovou postavou zůstal možná zbytečně otevřený a psychologie postav v některých případech nevýrazná. Nicméně po čase zjišťuji, že uRudého Ibisese opakovaně nesmírně bavím, celé to pojetí zločinců a vrahů „z lidu“ jako velkých smolařů, jejichž spousta činů skončí nezdárnou akcí, a pro nichž největší nebezpečí může znamenat střet s jinými zločinci nebo vrahy, mi připadá netradiční a zároveň v celém tom černohumorně groteskním provedení i hodně zábavné. Ze tří účinkujích Michelů je pro mě v tomto filmu nezapomenutelný hlavně Galabru (ať už tančí na ulici tango s manželkou před žádostí o rozvod nebo hraje šach s lihovanami), který si většinu scén úspěšně ukradl pro sebe.[80%](22.02.2021)

Působivá odvázaná černá komedie o škrtiči(ch) s krimi zápletkou pobaví a rozjasní.(70%)(25.02.2025)