Romantici (2010)

No to jsem si zase naběh... Kolik podobných vztahových filmů už jsem viděl? A všechny jsou prakticky stejně nudné. Stejně jako už několikrát mě to nebavilo od samého začátku, nějak jsem se nechytal v tom, kdo, kde, kdy s kým... a vlastně mi to bylo zcela u prdele. Dívat se na ty čtyři slepice bylo dost utrpení.

Chápu Galt Niederhoffer, proč natočila tento film, odhaduji, že po řadě filmů, kde producentsky nebo jinak byla součástí produkčního týmu zatoužila po filmu autorském, zhlédla se v Katie Holmes a jí učinila hrdinkou svého filmu podle svého scénáře a podle své novely. Nezažila jsem to co ona, resp. jeh hrdinka Lauren, nešla jsem na svatbu své kamarádky, když si ona brala kluka, co jej víc než deset let miluju, zkusila jsem se odmilovat, jinak zavztahovat a nic nepomohlo a dokonce s nímž jsem se pomilovala noc před jeho svatbou s jinou. Nevím , jak to bylo doopravdy, film nabídl zvláštní finální konfrontaci mezi Laurou a Lilou, a úplně na závěr bouři, která přervala svatbu dřív než mohli snoubenci říci svá vyznání.  Film je výboorným dramatem, jen škoda, že měl spíše mizerné a jen vycpávkové dialogy, zbytné peripetie a vedlejší zámotky. Osobní drama Laury můžete nahlédnout a mohlo i lépe vyniknout, kdyby....

Přesně, jak tady většina hodnotitelů říká, je to opět potvrzení toho, že Katie Holmes od Dawsonova světa prostě nehraje, je až neuvěřitelný, jak dokáže ve všech filmech zahrát se stejným ansámblem grimas a úšklebků - chvílema jsem fakt čekal, že z ní vypadne "musím najít sama sebe Dawsone"....na druhou stranu (když pomineme toto), docela zajímavá analýza lidských vztahů a celé je to vlastně taková "prověřovací zkouška" - zůstane ten kostlivec ve skříni??..........................moje hodnocení = 6 z 10.

Festivalový filmový počin zabývající se myšlenkou dávných přátelských a milostných vztahů několika bývalých spolužáků a přátel. Dva z nich mají společnou svatbu a ostatní jsou pozváni. Léta se neviděli, a léta byla utajena spousta věcí, které náhle vyplouvají na povrch. Ty citové se nesmějí nechat jen tak být, ty se musí vyřešit. Ale jak, aby jeden druhému neublížil? Příběh tak sleduje události krátce před svatbou. Téměř každý má ve skříni svého kostlivce, kterého by se nejraději zbavil, ale to prostě nejde. Nenásilnou formou je prezentována veškerá životní úskalí dávných přátel, kteří si myslí jak se dobře znají, ale ve skutečnosti je to právě naopak. City dokážou hodně zahýbat osudy, ale na druhou stranu také záleží, jak se k tomu kdo postaví. Skončil příběh šťastně, anebo ne? Ono jak pro koho. Názory mohou být různé, nechť si ho tedy každý udělá sám. Takové je poselství snímku, kdy zapojuje do děje i diváka. Poselství, které zamotá hlavu každému rozumnému divákovi. Režijně dobře zvládnuté a i přes svoji složitost se s tím všichni herci poprali velmi dobře. Tento artový snímek si rozhodně zaslouží ocenění.

Užvaněná motanice milostných a nemilostných vztahů, která se kvůli setrvalé nudě skoro nedá vydržet. Dělalo to na mě dojem, že se Američani vzdáleně inspirovali Shakespearovým Snem noci svatojánské, ale místo magické hry o přelétavosti lásky jim z toho vyšlo suchopárné zoufalství, kdy je mi ve finále úplně jedno, kdo s kým skončí a proč. Strašlivá kamera, která herce často snímá od nohou a zezadu, až jsem si říkala, že to jsou úhly, jakoby je chtěl napadnout vlkodlak. Kéžby! Aspoň by se něco dělo, protože jinak se tady jen plká. /5. 12. 13./