Road to Zanzibar (1941)

Z toho, co jsem měla příležitost vidět, hodnotím Zanzibar zatím jako nejslabší díl série "Road to". Hlavně zpočátku jsem neměla ten fenomenální pocit rychle odsýpajícího filmu s tolika vtipnými narážkami, že vám jich na první shlédnutí stejně polovina uteče (například asi teprve při pátém poslechu jedné komediální písně z Road to Singapore mi došlo, že Bing zpívá: "A teď tady poskakuju pro Paramount."). Možná, že řadu gagů ještě později pochytím, sledovat filmy bez titulků se ne vždy vyplácí, ale zmlsaná faktem, že v Road to Rio a Road to Singapore byly desítky výborných narážek na showbyznys, jsem od Road to Zanzibar čekala něco víc. Někde v polovině filmu jsem se dokonce začala bát, aby zbytek série nebyl jen nezáživnou limonádičkou těžící z popularity obou herců. A pak najednou Bing a Bob začali hrát jakousi hru, která se objevila už v předchozím dílu a jejímž cílem bylo odpoutat pozornost nepřátel a pak je zmlátit, a já si říkala: "Co to sakra je, vždyť postavy jsou v každém díle jiné, že by scénáristům docházely nápady?" Tedy jen do okamžiku, kdy nepřátelé jejich trik prokoukli a jeden z hrdinů prohodil: "Sakra, asi ten film viděli taky." Od této chvíle až do konce zase následovala smršť vtipů, jejichž autory musím vynášet do nebe za neuvěřitelný nadhled a schopnost neopakovat se, hlavně 15-minutová sekvence s africkým kmenem mě chytila za srdce. Tak zas příště v Maroku, Bingu a Bobe.(12.08.2009)

Občas se Bingovi a Bobobvi povede nějaká dobrá hláška nebo se celkově vydaří vtipná scénka, ale jako celek do to byla v podstatě nuda s nudnými hudebními čísly a stokrát omletým příběhem a všemi možnými klišé.(08.02.2014)