Zasněžená romance (1941)

V dobách, keď pre diváctvo stačilo pred kamerou hopsať, jódlovať, či ktovieako sa strápňovať, sa tento film blysol. A keďže v dobách, kedy boli normy úplne iné a nuda vlastne nudou ani nebola, je to majstrovské dielo. V dobách, keď sa obrovské výpravné snímky netočili tak často, ale skôr takéto muzikálové serepetičky, je to asi skôr pochvala.

Podobné jako taneční filmy, ale tentokrát s krasobruslením a trochou lyžování. Za pohybovou stránku a ladnost bych dala plný počet. I ten nápad s válečným sirotkem, co je trochu větší, než se čekalo, je dobrý. Ale romantická linka mě opravdu překvapila, nedávala totiž nejen smysl, ale ten přerod se stal naprosto nelogicky.

Za mě přesná ukázka amerického filmu 40.let 20.století....černobílý, hodně "umělý", plno scén bez slov - což zde bylo hodně při lyžování, bruslení a také poté plno hudebních čísel, ale i přesto mi ten film přišel delší než byl..Sonja Henie za mě odvedla skvělou práci a když člověk i zjistí, co vše ve svém životě zažila - říkám si, jak to mohla všechno stihnout :)

Po mladém klavíristovi, aranžérovi a zpěvákovi big bandu vyjedou obě dívky už v New Yorku. Bruneta, slavná zpěvačka, která se k nim přidá na jejich horské turné, a blondýna, která prý umí vařit a chce se vdát. Jejich souboj však naplno propukne až jako Zasněžená romance, Sun Valley Serenade, v zimním středisku, kde se přes den lyžuje a bruslí a večer hraje big band, kam bruneta přijede s big bandem za prací a blondýna na zapřenou. A kde klavírista večer hraje a přes den sportuje a publikum brzy zví, že sportuje jen jedna z dívek, zato zpívají obě. Tajenku přichystali scenáristé Milton Sperling, Robert Ellis a Helen Logan. P.S. To je zpráva o příběhu, ne o hudebním filmu z něj.MacGuffin

Tak já nevím. Přes všechny opěvné ódy (nejenom od marťana, ale na netu vůbec) v mých očích Sonja Henie postrádá nejen půvab (nepočítám-li krasobruslení), ale i herecké schopnosti. Hloupý příběh otravné ženské, která se celou dobu maniakálně usmívá (zlatá Věra Ferbasová!) na další vypečenou postavu v podání jiného hereckého neumětela Johna Payna, by zasloužil hodnocení "odpad", ale Glenn Miller ani jeho orchestr si to nezaslouží.