Redux Redux (2025)

Cítiť z toho nezávislosť a nízkorozpočtovosť, a o to väčšie prekvapko to je, výborná myšlienka paralelných realít spojená s narastajúcou potrebou pomsty a hľadaním skľudnenia a vytúženého návratu do skutočného a jednoznačného života, je tam síce niekoľko prešľapov v scenári i réžii, ale v blokbastroch ich je podstatne viac, no a prial by som si Mišu vídavať častejšie, takže 75%.

Co udělá matka, které zavraždí dceru a ona má možnost cestovat alternativními vesmíry? Přesně tak. A když nenajde, tak může alespoň zabít toho hajzla, který to udělal. Jednou, desetkrát, stokrát. Ani taková nekonečná pomsta však ránu v srdci nezahojí a navíc si vybírá svou daň na psychice. Zdá se, že cesta alternativními realitami a vesmíry nabízí mnohem víc možností a zábavy než cesty časem a časové smyčky. A nejsou k tomu zapotřebí obří rozpočty. Stačí dobrý a dobře rozepsaný nápad. Jako v tomto případě. Poměrně syrová jízda do hlubin zoufalství, bez příkras či odlehčujícího pomrkávání, která ani chvíli nenudí a neklopýtne. I když odbočka poodhalující pozadí cestování realitami možná nebyla nutná a bylo by to bez ní ještě hutnější. Michaela McManus výborná, i díky tomu, že se nemění v žádnou Sáru Connorovou, ale stále zůstává především tou zoufalou, nedokonalou a ve své posedlosti ztracenou matkou. Pomáhá jí v tom i jistá ruka jejích bratrů za kamerou, kteří nepodlehli pokušení a neproměnili film v přehlídku zábavně bizarních způsobů vrahovy likvidace.

To by byl film, kdyby to točil Nolan. A kdyby tam hrála třeba...jakákoliv jiná herečka. Je to originální, má to nápad, některé scény jsou fakt dobré...a některé fakt stupidní. Nevadí mi nízkorozpočtová scífka, skoro bych řekl, že je až vyhledávám. Ale tady je to celé ochotničtější než jsem ochoten snést. Já nevím, nechci to úplně ztrhat, ale dobrý film to není. A je to vážně škoda. Byť dvě hvězdy, za skouknutí to stojí, pro fanoušky žánru tedy lehké doporučení, ale buďte připravení dělat kompromisy. Škoda.

„Dnes je čtvrtek? Aha... Je čas zabít vraha!“ A proč zrovna ve čtvrtek? Vrah dcery ten den bere výplatu. Takže nejen ho podříznout, ale i okrást. Slovy Irene, mstitelky na plný úvazek: „Složenky se samy nezaplatí.“ Pragmatismus doslova až za hrob, to pobavilo. Zoufalá matka střídá paralelní světy jak ponožky a za pomstou se honí jako pes za vlastním ocasem, ale vše marno. Sice jsem nepochopil, proč její multidimenzionální stroj vypadá jak naše lednička a při každém průniku dimenzemi dělá: „Puf!“ a práší jak rozbitý vysavač, ale nešť. Spíš by mě zajímalo, jak takovou krávu těžkou železnou, odhadem půl tuny, ta neduživá paní zvládla pořád někam tahat a sama nakládat na korbu auta? A druhá záhada. Proč sadistický vrah Neville nebohé Anně (potažmo i mně) sliboval nepředstavitelné mučení a dlouhé utrpení, cituji: „Tvou sestru jsem zabil rychle, na tobě si dám záležet,“ ale vzmohl se jen na pokus utopit ji v děravém sudu v jezeře? Žabař. Kdo mě naopak potěšil byla Anna, sympatická puberťačka, byť „lehce“ problémová hubatá holka, jejíž příjmení neznáme, ale tipnul bych si na Pech(ová). Úspěšně zdrhne z pasťáku, ale hned za rohem ji čapne úchyl? To nasere. Znejistila mě rázná herdekbaba, kamioňačka Darla. Vážně ji nehrála Pavla Tomicová? Finále logiky moc nepobralo, ale nešť podruhé, v multivesmírech to skřípe vždy. Nenudil jsem se ani v jednom z nich a to je hlavní.

Nekonečná pomsta býva unavujúca, najmä keď musíš stále preskakovať paralelné vesmíry a nie v každom z nich si živý. Ale ako nápad výborne... až kým sa neobjavila otravná, hrdá a nevďačná tínedžerka. V dnešných filmoch už akýsi úzus ukazovať kurence ako ľudí s názorom. Takže koncept dobrý. Ale deti nabudúce nechajte v škôlke.#TinedzkerkaOut#DetiDoSkolky #KurenceNemajuNazor