Rande naslepo (2017)

Podprůměrný film z r. 2017, natočený podle pravdivého životního příběhu(?) a věrohodný asi jako historky podomních prodejců tretek. Hlavní hrdina filmu, Saliya (s kořeny na Srí Lance) přestává vidět, avšak jeho „Já špatně vidím!“ je jen nepovedený eufemismus pro „Jsem skoro slepý!“. S tak závažným handicapem by v hotelu Bayerischer Hof v Mnichově neměl nejmenší šanci obstát, přestože se nám tvůrci filmu snaží nakukat opak - zřejmě v duchu hesla „Wir schaffen das!“ „mutti“ Merkel (ne)blahé paměti. V letech 2015 a 2016 se to týkalo více než miliónu(!) migrantů, dorazivších do Německa za sluníčkovou vidinou lepšího života. Možná proto, díky filmovému zadání, má ze všech nových uchazečů o práci pouze jeden německé jméno a v hotelové kuchyni myje nádobí afghánský chirurg z dovozu. Ja, wir schaffen das… Inu, jak se říká: Kdo chce kam, pomozme mu tam, no… A teď tu o Karkulce nebo spíš tu novou: Pravdivý příběh o Sněhurce.

Místy si člověk při sledování říkal, že to či ono se přece nemohlo stát, tohle by ten kluk nedal, v tomhle místě už by se vzdal, zalezl někam pod stůl a litoval se. Prý je to ale natočené podle skutečného příběhu, takže malé zázraky (podpořené neuvěřitelným odhodláním, pílí, touhou dosáhnout svých snů) se asi fakt někdy dějí..? A na takové věci se člověk čas od času podívá rád, neb ho to asi dokáže trochu potěšit (či utěšit), možná i inspirovat. Do toho trocha té romantiky, to asi taky každý občas rád. A navrch velmi sympatický hlavní představitel, kterému prostě budete přát. Takže ve výsledku, ač jsem neměla vlastně žádná očekávání, docela příjemný film, pokud si chcete oddechnout a nechat se "pohladit" a možná i povzbudit u něčeho nikoliv úplně blbého jako někdy romantické komedie/dramata jsou. 70 %.

Veľmi príjemná komédia. Hoci rieši závažnú životnú situáciu hlavného hrdinu, ktorý sa napriek strate zraku nemieni vzdať svojho sna pracovať v hoteli. To samozrejme prináša množstvo komických situácií. Film však neprináša salvy smiechu ale láskavý humor keď sa len pousmejete a držíte hlavnému hrdinovi palce.

Německou komedii z roku 2017 s názvem Rande naslepojsme doma shlédli na doporučení uživatele CommanderCZ, kterého něčím tento 111 minutový film zaujal. Když jsem si přečetl název, čekal jsem, že v něm půjde o něco jiného, třeba seznámení přes internet, ale jak se záhy ukázalo, šlo o sen mladíka, který chtěl po maturitě pracovat v luxusním hotelu, Tím mladým mužem byl Saliya (Kostja Ullmann), ale jako teenager začne ztrácet zrak, až nakonec viděl jen mlhavé světlo a matné obrysy. Svět viděl jako by na něj koukal skrze tlusté mléčné sklo a zdálo se, že jeho životní sen je v naprostých troskách. Ovšem Saliya nejenže zvládl udělat maturitu v normální škole díky své píli a výborné paměti, ale malým, no spíše velkým podvodem získal stáž v mnichovském pěti hvězdičkovém hotelu. Jenže nikomu nepřiznal, že vlastně skoro vůbec nevidí  a prokoukl jej až jeho nový přítel a kolega Max (Jacob Matschenz), který mu pak pomáhal, aby se vypořádal i s těmi nejobtížnějšími situacemi a úkoly, které provoz velkého a špičkového hotelu přinášel. Saliya se po nocích učil nazpaměť všechny trasy, počty schodů, prostírání stolů a vtloukal si do hlavy tvary předmětů, rozmístění věcí na baru, na pokojích pro hosty. V jeho případě opravdu platilo, že byl nakonec schopen dělat svou práci poslepu. Během své praxe v hotelu si i přes svou zrakovou vadu všimnl Laury (Anna Maria Mühe), bláznivě se do ní zamiloval a dokonce s ní začal chodit, přičemž se věnoval i jejímu pětiletému synovi. Jenže to mu přineslo další zátěž a aby byl schopen všechno zvládat, začal brát drogy, což byla ovšem cesta do pekla a tak hrozilo, že nakonec neuspěje ani v lásce a ani v hotelu. Vzhledem k tomu, že film byl natočen podle skutečných událostí, byl jsem zvědav, jak to všechno dopadne. Naštěstí se ukázalo, že nejen film, ale i skutečný život má rád šťastné konce….Když se na obrazovce rozběhly závěrečné titulky, skončil zároveň i vcelku milý film, navíc dobře natočený, nijak zbytečně neprodlužovaný a díky tomu jsme se doma nenudili. Příběh to byl silný a já hlavnímu hrdinovi držel palce, i když on to neviděl. Ano, když mu někdo podal ruku, tak to neviděl a třeba i tomu jsme se doma zasmáli. Film byl vyvážený, když přinesl komické i vážné situace a zajímavý průběh. Z dalších rolí byl neměl zapomenout na přísného a arogantního učitele v hotelové jídelně (Johann von Bülow), na pákistánského pomocníka v kuchyni (Kida Khodr Ramadán), líbila se mi sestra našeho poloslepého hrdiny Sheela (Nilam Farooq) nebo šéfkuchař Krohn, který Saliyovi pomohl s kráječem (Michael A. Grimm). Zkrátka film se mi líbil a tomu odpovídá i moje hodnocení. Suma sumárum, německý film podle skutečné události s názvemRande naslepo ode mne získal tři slepé hvězdy ***.

Němci přišli s pohodovou feel good komedií, od které bych až tak příjemnou podívanou ani nečekal. Vše od ústředního nápadu, kdy slepec předstírá, že vidí, aby jej zaměstnali v hotelu, přes veškeré zábavné momenty i fajn finále, je na dobré úrovni, dokáže pobavit, pohladit po duši a slabší diváky i rozbrečet. Výsledkem je oddechová rodinná jednohubka, která vlastně ani nemá hluché místa či jiné mínusy a zkrátka a jednoduše baví.