Radost na dosah (2024)

Není to tak hrozné, jak jsem čekal. Scénář drží docela pohromadě, autorům se dokonce občas podaří nějaký vtip, Barbora Šťastná je sympatická (i když herecky je to slabší) a známí herci odvádějí, co odvádět mají. Na druhou stranu všichni neherci ve vedlejších a epizodních rolích jsou strašní, product placement jisté firmy je naprosto brutální a režisérova neobratnost je bohužel znát. Mírný podprůměr. Ale dalo se na to dívat.

Nefunguje tam vůbec nic. Upocená reklama na vibrátory, krkolomný pokus o romantiku ani jalová snaha o buranský humor. Tichý je prostě vemeno a z hoven ve scénáři neupletou bič ani národní baviči Genzer a Kohák. Největší slabinou je samozřejmě dřevo Šťastná, což je docela problém, když má hlavní roli. To, že 20 let hrála jen štěky v seriálech, má evidentně své důvody.

Mám rád romantický filmy. Vůbec mi nevadí oddechové filmy s prajednoduchým dějem. Vůbec mi nevadí product-placement (někdo ty filmy platit musí)... Tohle je ale romantika level třetí liga, vedle které jsou filmy s poprcávajícím Langmajerem super emotivní dramata, děj je tu slabší než ve dvacetiminutovce ala Bakaláři, a ten product placement je tak špatně udělaný, že to od návštěvy Erotic City spíš odradí.  Ten film vedle výjimek Rašilova a Seidlové zachraňuje dokonce i Vašut, což je už co říct. Genzera, který protentokrát všechen svůj humor nějak zapomněl, bych ještě přežil, ale všudypřítomně nejotravnější, nejtrapnější a herecky nejzoufalejší postava českého filmu Jakub Kohák i tady spolehlivě ten film dělá ještě nesnesitelnější.

Po kvantu hororů jsem si chtěl trochu oddechnout u nějaké české, nevtipné, ale o to sladší, nesmyslné komedie, a do rukou (ovladače) mi přišel právě tenhle film. Je to opravdu typický zástupce českého romkomu, který se za pár let vyhrabe z černých čísel a české televize ho budou pravidelně recyklovat, aby se i ty jednoduché, romantické duše měly u čeho zasmát a dojmout.

Radost na dosah je příjemným překvapením české filmové scény. Nabízí civilní příběh o hledání štěstí v každodenním chaosu života, který dokáže oslovit svou upřímností. Herci působí přirozeně a film balancuje mezi jemným humorem a melancholií. Není to žádné velké drama, ale spíš malý film o velkých emocích. Hodí se pro ty, kteří mají rádi klidné tempo a lidské příběhy bez přehnané stylizace.