Pytel kostí (2011)

Tento televizní film je založen na románu Stephena Kinga, takže je důležité si uvědomit, že se jedná o televizní film, nikoli o celovečerní film s vysokou produkční hodnotou a speciálními efekty. Silnou stránkou filmu je jeho zápletka a to, jak spojuje volné konce a nakonec vyřeší všechny záhady. Udrží vás v kondici, když se snažíte rozluštit, co se děje. Herecké výkony jsou přijatelné a speciální efekty jsou snesitelné, i když se občas objeví absurdní scény, což mi přišlo směšné. Garrisovy adaptace Kingových děl jsou nekonzistentní; některé jsou přijatelné, jiné hrozné. Pytel kostí je v rámci jeho filmografie přijatelný, i když si myslím, že mohl být mnohem lepší.

Pitomá vykostěná zoufalost bez zrnka napětí nebo kingovského tajemna. Pytel kostí nepatří k tomu nejlepšímu, co mistr napsal, ale tuhle "adaptaci" si rozhodně nezaslouží. Brosnan není hercem, který by dokázal utáhnout snímek založený na psychologii jeho postavy a ten jeho naleštěný seladon mě celou dobu odpuzoval. Vybílený scénář postupně přestává dávat smysl a i když se nakonec jakžtakž dokodrcá k nějakému víceméně přijatelnému závěru, je evidentní, že se toho spousta ztratila někde na podlaze střižny nebo na zmačkaných stránkách zoufalého scenáristy a režisérovi to bylo jedno, však má Brosnana.. Proč se ten dědek proboha zabíjel a co tedy chtěla ta jeho babizna dokončovat?  Stopáž je pak téměř k nevydržení, a to hlavně proto, že se vlastně celou dobu nic neděje a už vůbec nepracuje byť jen se špetkou napětí. Odpad.

Uf, tak si odskočím ještě k jedné tragédii. Předlohu k tomuto televiznímu braku napsal mistr hororuStephen King,jenže scénárista zřejmě bral jeho knihu pouze jako volnou inspiraci – a pak ji hodil do mixéru se špetkou melodramatu, dvěma lžícemi soap opery a okořenil „ať to můžeme vysílat klidně v neděli po obědě“. Děj? Vdovec se přestěhuje do chaty, kde ho straší minulost. A voda. A duch holčičky. A žena s pohledem „na všechno jsem alergická“. Ano, víme, že to má být o ztrátě, traumatu a pomstě – ale většinu času to působí jako kurz plavání pro pokročilé s přízrakem v pozadí. Místo aby nás strašili, duchové tu působí jako smutní brigádníci v průhledných overalech, kteří si přišli přivydělat mezi dvěma sezonamiAmerican Horror Story. Mají zášť, mají tragický příběh, mají mlhu. Ale nemají scénář.Pierce Brosnansi zřejmě myslel, že tohle bude jeho seriózní role. Vypadá to ale spíš, že se rozhodl ztvárnit postavu "zarmouceného spisovatele" stylem:„Hluboký pohled do prázdna č. 3. A teď variantu s lehkým záchvěvem rtů.“ Jeho emocionální škála sahá od„zkroušený“ po „víc zkroušený“.Což by možná fungovalo – kdyby ho při tom neobklopovali vedlejší postavy, které hrají jako z rekonstrukce zPolicie v akci(ano, myslím tu českou bídu). Hudba se snaží. Ale snaží se tak moc, že nakonec evokuje spíš trailer na dramatický díl Ordinace v růžové zahradě 2, než dusivou atmosféru. Každá scéna je přelita tóny smyčců a napětí, které jaksi... nikdy nedorazí. Pytel kostí není horor. Není ani drama. Je to televizní žánrová šlichta, která neurazí – pokud si u ní mandlujete prádlo nebo doháníte spánek po sobotní akci. Pokud toužíte po skutečném Kingovi, sáhněte poMisery, Carrienebo jen zavřete oči a představte si ticho – bude to děsivější než celý tenhle film dohromady. 1/10 za to, že to mělo konec.

Hodnoceno hodně zpětně. Nebudu tady tvrdit, že jsem to viděl celé. Ono to ani nešlo, protože když někdo tak úžasnou knihu od Kinga takhle zprasí, nedokážu u toho vydržet. Dodrbat to lekačkama a gorem je fakt hnus. Našel jsem tam toho víc, ale to je jedno. Doporučení - přečtěte si knihu a tomuhle se vyhněte. nedávám odpad, protože je možné, že tam bylo pár scén dobrých. Odmítám to však zjišťovat. 1*

Všechny smysly se vzpírají uvěřit, že ne z autorovy nejvydařenější, přesto Kingoviny, uhnětl nepoučitelný Garris další ze svých, již několika odpudivých kýčovitých obludností. Kingovy mysterie se věru nelehko transformují do filmového scénáře, navíc ti zručnější si již své hrozinky vyloupli v lahůdkách Zelená míle, Mlha, Osvícení, TO, Hřbitov domácích zvířátek, Misery, Nadaný žák, Pavučina snů, atd. jenže amatér scénárista s diletantem režisérem a negramotným kameramanem upgradovali mysteriózní horor do patvaru červené knihovny a k tomu bezostyšně zneužili Brosnana, který se netuše podrazu, snaživě, leč  směšně dobrodil tímto průjem až ke dveřím Pilcherové aby se taky pochlubil s touto nudnou, kýčovitou, hrůzostrašně srandovní šaškárnou.