Nightmare Cinema (2018)

Tento film sliboval víc, mezi jehož režiséry se umístil nikdo jiný než Joe Dante a několik ikonických herců béčkových filmů. Ale je to v kvalitě příběhů, v té závěrečné pointě, v té noční můře, která charakterizuje antologie, kde chybí intenzita. Přestože příběhy začínají dobře a jsou rozmanité, jejich konec je zklamáním a ničí skvělé momenty, kterých se v průběhu vyprávění dosáhlo. Jejich příběhy pokrývají všechny druhy hororu: krveprolití, tělesný horor, psychologický horor a paranormální horor. Osobně se mi líbil první příběh, takový kreslený a dělal si legraci z nejikoničtějších slasherů. Ten o posednutí v sirotčinci, přehnaný a krvavý, je také zábavný tím, že je bláznivý a deliriózní. A i ten poslední, i když není tak znepokojivý, má velmi retro konec, ze zlatého věku antologií. Je vtipné, že promítač, tak známý jako ikona zpackané kosmetické chirurgie... nepotřebuje make-up. Občas je to zábavné.

Do začátku jedna debilní rada. Nikdy nelez do prázdnýho kina, mohl by tam totiž čekat Mickey aby ti mohl na plátně promítat tvoje noční můry. Další hororová antologie nese název nightmare cinema. Což sedí! U první story jsem si říkal jestli to jako myslí vážně, tvl mysleli. Strašný! Ono to totiž celou dobu vypadá, že někdo v tom příběhu jen točí nějaký příšerný trash. Ne, tvůrci to mysleli opravdu vážně. Alespoň je to vtipné... akorát že vůbec! No nic! Druhá story už byla poněkud lepší, ale předvídatelná jak koblih. Prostě víš, že můžeš začít kteroukoli stranou, ale k té zkurvené marmeládě se stejně nedostaneš nebo ji v lepším případě dostal někdo úplně jinej. Třetí story je krásným příkladem pokrytectví. Klášterní škola napadena satanem je při nejmenším zajímavý námět. A finální řežba, to docela pozvedla na lepší level. BTW kdyby ve všech klášterech či kostelech měly sestry takový sexy ksichty, zaručeně by to zvýšilo návštěvnost! Taky bych se občas stavil! Na... Nedělní lži. Přichází čtvrtý kousek skládačky a za mě jednoznačně nejlepší část! Černobílé, atmosférické, podivné... Co víc si přát. Parádička! Poslední pátá story z nemocničního prostředí je taky víc než ucházející a dobře vodsejpá. Suma sumárum když to vezmu jako celek, máme tady lepší průměr. Který někomu sedne, někomu ne. A i když to občas působí levně (což může odradit, minimálně u prvního příběhu), tak se nejedná o žádnou tragédii. Myslím, že jsme viděli už horší věci. Za mě pohodinda..

Z Nightmare Cinema se nakonec vyklubala jedna z těch slabších (podprůměrnějších) hororových antologií. První povídka mi přišla jako né příliš vtipná parodie na slashery řízlá Sci-Fi  v podobě pavoučího teroru. 2 hvězdy. Druhá povídka dala zavzpomínat na časy kdy v bedně běžel seriál Plastická chirurgie s.r.o. Oproti seriálu tady máme tak trošku pošahanýho plastickýho chirurga, kterej má evidentně tak trošku jinej názor na krásu. Tahle povídka vypráví o ženě, která prošla pod rukama tohohle "chirurgpošuka". No udělal z ní pěknou zrůdičku + poprsí alá Total Recall. Nakonec se k mamá svýho nastávajícího ale hodila. 2 hvězdy. Třetí povídka vypráví o knězi kterej v pohodě klátí jeptišku a na konci zabije spoustu dětí. I tohle na mě působilo jako špatná parodie na filmy o posednutí ďáblem a exorcismu. 2 hvězdy. Čtvrtá povídka má sice líbivej černobílej look ale obsahově je to strašná nuda. Nic nevysvětlující konec taky na kladným hodnocení nepřidá. Navíc mi byla herečka v hlavní roli krajně nesympatická. Nejslabší povídka. 1 hvězda. Pátá povídka mi přišla opět jako parodie. Tentokrát na šestej smysl. Bonusem tady byl neschopnej killer, kterej neumí zabít jednoho blbýho puberťáka. 2 hvězdy. Všechny povídky propojuje promítač smrti(Mickey Rourke), kterej taky vypadá jakoby se na něm vyřádil plastickej chirurg z druhé povídky.

Další vydařený povídkoví horor ve kterém osudy náhodných lidí důmyslně provážeMickey Rourkeve svém kině. Je velice těžké film hodnotit jako celek a tak ohodnotím každou povídku zvlášť, ale s celkem jsem velmi spokojený a již vím, že to budou čtyři hvězdy. Na rozjezd tu máme horor parodii na slashery a podobné vyvražďovačky od režiséra (Alejandra Brugués) o kterém dnes slyším prvně. A připravil si velice dobrý příběh se zajímavým motivem, spoustou krve a velice vtipnými prvky. Celé dílo by mne asi tolik nebavilo, ale jako kraťas je zcela ideální a tak dávám 80%. Následovala povídka již od známějšího rožiséra (Joe Dante) a ten svůj příběh zpracoval ještě lépe. Dílo již není pouhou komedií, ale má skvělou atmosféru a jde z něj dokonce stach. Konec diváka donutí k zamyšlení zda té dívce přecijen nechtěli skutečně pomoci, jestli náhodou není její přítel ujetý na nestvůry a nebo ji chtěli obrat takříkajíc o materiál a odhodit? 86%. Třetí povídka (Rjúhei Kitamury) byla o něco slabší na způsob vymítání ďábla, kde příliš nefungovaly strašidelné prvky a zafungovaly až prvky komediální, ve kterých kněz seřezal malá děcka mečem. Závěrečná scéna byla také uspokojivá, ale přesto to stačí pouze na 60%. Následná černobílá epizoda od nejlepšího režiséra z této pětice (David Slade) se mi zprvu moc líbila. Bohužel však nakonec příliš nezapůsobila, což si vysvětluji přehannými očekáváními a také, protože jsem od ní čekal mnohem lepší vysvětlení zápletky Proto jsem nebyl s otevřeným koncem příliš spokojený 55%. To nejlepší přišlo na nakonec (Mick Garris). Duchařina ve styluŠestý Smyslkombinovaná s naháněčkou se zabijákem po nemocnici. 90% Na závěr už jen uvaděč doplní nezbytné a propojí tak nápaditě příběhy všech, co běží na pozadí a konec. PS: Velice se mi líbí různorodost každého povídky. 74%

Povídka o mimozemských pavoucích, plastické chirurgii, posedlosti ďáblem, šílenství a duchách... snad jsem nějakou nezapomněla. Po shlédnutí první povídky jsem si myslela, že jde o parodii, ale vraždění posedlých dětí bylo supr. Nemyslíte, že si z povídky o plastické operaci dělali srandu z Mickeyho Rourkea?