Pulgasari (1985)

Od přečtení knížky Kim Čong - il uvádí jsem se dlouho marně snažil film Pulgasari někde najít. To se mi teď nakonec povedlo a byl to rozhodně bizarní zážitek. Takový mix nedělní pohádky na ČT, vojenského cvičení armády KLDR a snahy o novou Godzillu. Souboj hrdinných vesničanů proti zlému vládci tak sice vypadá jako to horší od Shaw Brothers z počátku šedesátých let a všechny věty zní zaníceně jako když mluví moderátorka severokorejské televize, ale o to víc bych film paradoxně doporučil. Možná se budete bavit, možná naopak nudit, ale kolik filmových fanoušků může říct že kdy vidělo skutečný korejský lidově-demokratický film.

Je to film pomalý, těžkopádný a nepříliš dobrý. Přesto některé scény zanechaly dojem, ale jestli pozitivní či negativní není snadné rozhodnout.

Mám slabost pro neohrabané speciální efekty. Mláďátko godzzilky je roztomilé a třeba u scény, kdy vykousne kus meče, jsem vyprskla smíchy. Po 27. minutě se film ale vleče a jen těžko se v něm hledá jakákoliv umělecká nebo informační hodnota. Další zajímavá scéna přichází až v 52. minutě, když ještěra zavřou do klece a zapálí. Kovové monstrum se rozžhaví a uvaří přes jezero prchající vojáky zaživa. V 62. minutě nás čeká pro KLDR příznačný raketový útok. Ano, je to středověk, snad 11. století, ale Korea je prostě Korea a ty rakety tam doletěj, vám povídám... Moderní technologie nezaberou, nevadí. Na řadu přichází šamanismus (66. minuta). Korejský šamanismus bývá ve filmech vizuálně velice poutavý, ale toto je bohužel výjimka (Jako kompenzaci doporučuji jihokorejské Kvílení (The Wailing, 2016), šamanistické scény stojí za to, snad pomohou zlepšit mínění o této prastaré tradici.) Rakety sice neuspěly, zato špatná parodie na šamanistický rituál ano. Pulgasari je pohřben, oživí ho krev nevinné panny (paradoxně převlečené za nevěstku). Vyleze zase ven a zničí monarchii. Ale ouha, co s ještěrkou dělat, když není proti čemu bojovat :o Nevinná dívka se nechá sežrat, Pulgasariho to zničí a máme tady bitter-sweet happyend. Jakékoliv pokusy o hledání propagandistické metafory se zde většinou hroutí, možné interpretace probírá například tento anglický článek a kvantum dalších.

Pozoruhodný je samozřejmě osud režiséra snímku Sin Sang-oka. Paul Fischer o něm napsal báječnou knihu Kim Čong-il uvádí, která má dokonce skvělý český překlad. Krom příběhu uneseného režiséra poskytuje úvod do severokorejské kinematografie, je úžasně čtivá a velmi transparentní, co se zdrojů týče. Dále je zábavné zjistit, že Pulgasariho hrál Kenpachirô Satsuma, který ztvárňoval i sedmdesátkovou Godžiru a kterého i s japonským týmem na speciální efekty nechal Kim Čong-il unést právě za účelem natáčení Pulgasariho. A na závěr jen poznamená, že film je také inspirován mýtickým zvířetem Bulgasarim, jehož pověstí se zabývá tento anglický článek.

,,...NÁŠ SPASITEĽ A SPOJENEC SA STAL NAŠIM NEPRIATEĽOM.“ __ Prvý severokórejský film, ktorý som videl, hoci vzhľadom na žánrové zameranie tamojšej kinematografie ide zrejme o ojedinelý zjav, aj keď – ako píšu iní – kto chce, ten si tam propagandu nájde. Jeden z alternatívnych názvov znie: Communist Bull-Monster a je tiež pravda, že ústredným motívov filmu je boj vykorisťovanej robotníckej triedy proti buržoázii (kapitalistom) a samotné monštrum Pulgasari tu zohráva úlohu ničivej energie, ktorá sa napokon vymkne z pod kontroly. K dobru veci však je, že film je podaný tak rozprávkovo, že v ňom ideológia nie je natoľko zjavná, dokonca pokiaľ by bol nakrútený v inej ázijskej krajine, všetky pripomienky o skrytej komunistickej ideológii by išli bokom. Technické spracovanie je na značne kolísavej úrovni a pôsobí podstatne starším dojmom. Kým ,,Pulgasari“ má vcelku solídny hrozivý zjav a zábery v ktorých ničí nepriateľské opevnenia sú solídne priemerné, škaredé zadné projekcie pôsobia urobené na kolene a sú hanbou zamýšľanej ambicióznej vizitke filmu. Ešte zostáva zodpovedať, či by si súčasní severokórejci tajne nepriali oživenie Pulgasariho pre zvrhnutie tamojšieho vládneho režimu. (100. hodnotenie, 23. komentár k filmu)

Kuriózní leda tak zemí původu a okolnostmi natáčení, jinak jde o dosti stereotypní příběh z asijského středověku, kterak krutovládce padne "spravedlivou" rukou lidu, podporovaného nadpřirozenou silou - v tomto případě mýtickým křížencem Godzilly a Minotaura, který ke svačině nejraději železo. Krom úplného závěru víceméně totožné s "toho-áckou" Daimajin trilogií, zaměřené spíš na střety a (leckdy dosti směšně natočené) souboje farmářů s vojáky, přičemž trikových sekvencí s monstrem je spíše méně. Má to dosti rychlý střih a poměrně bláznivé tempo děje, takže nuda u sledování vyloženě nehrozí, ale celé je to takové...obyčejné, průměrné. To, že byl strýček Kim jedním z producentů, je na celém filmu paradoxně asi to úplně nejzajímavější.

Film, jehož vznik vydá na samostatný, a snad ještě záživnější, příběh. Představte si osmdesátko-devadesátkový hit Zrada a pomsta. A teď od něj umístěte Gojiru, která stojí na straně vzbouřených chudým vesničanů bojujících proti tyranii mocných a odstraňte kung fu. A máte Pulgasari. Je to tak blbé až dobré, poměrně výpravné, na tomhle filmu Severokorejci fakt nešetřili. Pulgasari je mile roztomilá.