Půl domu bez ženicha (1980)

Tyhle český komedie z dob normalizace jsou až na pár čestnejch výjimek, kde obvykle figurujou jména Menzel, Smoljak, Svěrák a sem tam Oldřich Lipský, jako přes kopírák. Stále stejný herci hrajou stále stejný postavy a humorný situace jsou obvykle založený na tom, že dojde k sérii omylů a nedorozumění. Těžko tam najít něco originálního, těžko tam najít třeba nějakou scénu, která se vryje do paměti, ale zároveň nemůžu ani říct, že by mi nějak vadilo se občas na tenhle typ filmu podívat. Největší problém tady spočívá v tom, že film úplně postrádá jakoukoliv pointu. Ve chvíli, kdy to asi nikdo nečeká, prostě padnou závěrečný titulky a je konec.50%

Námět zajímavý, scénář... no ono narazit v době normalizace na kvalitní scénář asi nebylo úplně snadné, o to víc pak každý film potřeboval dobrou hereckou skvadru, která i ze špatných ingrediencí upeče něco aspoň trochu koukatelného. Sázkou na jistotu byl vždy Menšík, který táhne i tenhle film, ale slušně mu sekundují i mladší herci v čele s Freimanovou, které to tady fakt sluší. Ve výsledku je z toho tak aspoň (lehce slabší) průměr, ale nic pro "zlatý fond české kinematografie." Spíš než komedie bych žánr pojmenoval jako "film ze života" (tehdejšího).

"Komedie", která je vlastně smutná. Otec diktuje celé rodině,co mají dělat,do svatby natlačí i Libora, který ještě pořádně neví,co chce a zachová se zbaběle. Ve snaze vše zvrátit se ho rozhodne převychovat k obrazu svému, což ve výsledku vede k definitivnímu rozpadu Liborova vztahu s Olinou. Nejdůležitější je postavit barák a celá rodina na něm makat,aby se otec měl čím chlubit. Konec je otevřený, což nemám moc ráda. Ale co se nedá filmu upřít je kvalita díky dobrým hercům, především Menšíkovi. Zde za mě u mnohých podhodnocený.

Půl domu bez ženicha je film, který celý stojí na Vladimíru Menšíkovi. Ten si tady střihl hlavní a pro něj typickou a tradiční roli. Ostatní mu jen sekundují, i když nehrají špatně. Příběh je prostý. Hlavní postavou je Franc, který své rodině velí pevnou rukou, a když se rozhodne, že postaví pro svou dceru dům, tak jej zkrátka postaví, kdyby se co dělo. Na názory ostatních moc nehledí a jede si stále svoje. To mnohdy přináší humorné i dramatické situace. Film je o snaze chlapa držet všechno pevně v rukou … o despotickém a zároveň milujícím otci… o nevyžádaných darech… o jednostranném pohledu na svět… o snaze se vymanit z cesty rodičů. Lze v něm najít docela dost, ale taky se někomu líbit nemusí. Není to zase žádný hlubokomyslný zážitek, a pokud někomu nesedne humor, hodnocení vysoké asi nebude. Za mě se pohybuje kolem průměru.

Opravdu jsem u této komedie nenašel moc důvodu k zasmání. Menšík hraje to co jindy, ale jeho fóry jsou tady takové dost opotřebované, a z nějakého důvodu má ta jeho postava má mít jakýsi morální dopad na diváka, že jak by se otec rodiny neměl chovat, což vyústí v naprosto prapodivné finále filmu, které sklouzne až k nějakému rodinnému dramatu, a řešením otázek o následcích svého chování, a některé charaktery na závěrečných 10 minut projdou změnou o 360°