Přišla v noci (2023)

Naštěstí o podobných postavách spíše slyším (máma by mi neřekla zdrobnělinou, nevnucovala by se mi do života, pokud bych jí řekl, že mě to sere, nebo by nehrála sentimentální výlevy, aby dosáhla nějakého cíle). Nejhorší věc je brát tyhle ty chodící uzlíčky neuróz a nejistot vážně, což se ale dá aplikovat doslova na kohokoliv. Je to člověk, co vás tahá za nos, co vám lže a opět to jde k tomu, co mě irituje nejvíc, to jest ignoranství lidí, kteří se chovají jakože svět a lidi okolo neexistují a vše je povoleno, ačkoliv chápu, že zde se frustraci nelze vyhnout, protože je člověk s těmito lidmi zavřený. Dvojice hrdinů, kteří bábě čelí, jsou ale taky jedinci, kteří jsou zvyklí jen na svoje pohodlíčko, což se odráží i v jejich liberálnějším velkoměstském přístupu, falešnosti a vlastně i plochosti jejich postav, což pro mě osobně činilo jejich situaci vcelku "whatever, let her eat them alive". Film samozřejmě prodává tuhle myšlenku dále tím, že snímek sklouzne až do hororu, což je zajímavý twist, ale čekal jsem větší extrém, než zabrnkání pár not. Ale i tak si myslím, že film vlastně nenabízí moc, snad jen solidní výkon Pekové. Že získal snímek Lva za režii jen vypovídá o slabé úrovni naší kinematografie. A konec jak z prdele, protože jednoduše nevěděli co s tím, což je patrné už celou poslední půlhodinu.

Na tenhle počin jsem potřebovala odstup od veškerého toho bzukotu a vzrušení, které vyvolalo údajné objevení Simony Pekové. Ale s tvorbou Tomáše Pavlíčka si netykám od jeho začátků a ani nic nenaznačuje, že se by se cokoli mělo do budoucna změnit. Jeho styl (v tomto případě podpořený spoluprací s Janem Vejnarem) je natolik specifický a zafixovaný, že ani nelze předpokládat jakoukoli změnu. K té kauze "objevení" Pekové snad jen tolik, že aktivně hrající herečky nejsou objevovány, ale pouze připomínány. To, že dnešní tvůrci nemají ve zvyku se seznamovat s talenty v regionech (a vše pak závisí na náhodě a zájezdu brněnského souboru do Prahy) je pouze jejich mínus. Oč by mohl být český film kvalitnější a pestřejší, kdyby...

Představte si to nadšení, když si s někým mega notujete. Společně si ufrčíte na skvělém nápadu, ale pak se euforie postupně vytrácí, protože vám dochází, že scénář na celovečerní film musí být prostě delší. Tak nyní už bez vytržení a vysmátého laufu koumáte a kalkulujete, jak to rozvinout a zakončit. Jenže v tom je to zrádné, protože citlivé oko divákovo tohle podvědomě vycítí a třebaže to nedokáže konkrétně popsat, ztrátu dechu si uvědomuje. Nakročeno výborně, ke konci doklopýtáno. Simona Peková dostávala prostor až příliš, místy adorační exhibice za každou cenu. Náznak a ticho je někdy účinnější než explicitnost a hluk. Annette Nesvadbová je neprvoplánovitě krásná, což je ta nejvyšší možná meta.

Mno. Zpočátku to vypadalo na nějakou konverzačku ala Vlastníci, leč tahle se rychle změnila v sociální horor. Jasné. Trošku dovedené do absurdna, ale zase nic tak nereálného. Energická diva postupně aplikuje všechny dostupné otravárny, sviňárny, zákeřničiny až do velkého finále s Kocourem. Silně nelogické je, že Aneta pojme touhu zplodit potomka právě v době, kdy se z toho nýmanda stane ta nejneschopnější nula. Ale hledat tady logiku je pošetilost, pravda... Závěrečný záběr s lebkou Val rozmašírovanou o skálu, by jistě mnohého diváka potěšil. Na film točený v období asi největší české filmové krize je to ale dobrý. I proto i za autorství, jedna hvězda ke skutečnému hodnocení navíc.

Kdybych byl o generaci mladší, asi bych napsal Matka/tchyně overkilled. S takovou nestřídmostí jsem spíš než na nějakou katarzi čekal na to, až se závěrečná androšská squat party v čele s Kocourem zvrhne v obřadní pojídání nějakého uloveného komunisty. Paní Peková by to bravurně uhrála, i kdyby se tolik netlačilo na pilu a nejvíc hororově by vyznělo to, jací jsou všichni přítomní chlapci a chlapi loseři. 65 %