Přes noc třicítkou (2004)

Lehká romantická komedie s příjemnou atmosférou, která sice nepřináší nic zásadně nového, ale jako nenáročná oddechovka funguje dobře. Příběh je předvídatelný, přesto dokáže pobavit milými momenty, humorem a sympatickou dvojicí v čele s Jennifer Garner a Markem Ruffalem. Film sází na nostalgii, jednoduché poselství a pohodové tempo, díky čemuž se sleduje velmi příjemně. Ideální volba na nenáročný večer, která potěší i lehce dojme.

Týmu jsem dal při premiéře tři hvězdy. Dnes po ozopakování to vidím jako tři hvězdy pro Marka Ruffala. Oni totiž filmy kde se to hemží modníma časopisama, a veškerou tou havětí z řad redaktorů a jim podobnejch příživníků nestojej za moc. A že jich je. Asi většině uberu jednu hvězdu. Narůžovělá pitominka, která už za připomenutí stát nebude. Snad jedině ten tanec na skladbu pana pedofila. 40%.

Přes noc třicítkou není nikterak oslnivá komedie a dokonce ani pořádný romantický film. Jde o něco mezi, kde z obojího je málo. Nejde ani o nic nového. Mezi nejslavnější filmy, které budou znát hlavně Češi patří Velký s Tomem Hanksem a Probudím se včera, kde se pracuje s opačným principem. Umím si představit, že těch komediálních situací mohlo být víc. Jedno poselství ale film přeci jen má. Mohlo by nás přimět k zamyšlení. Náš život je totiž plný kdyby. Kdybych udělal ty zkoušky, kdybych oslovil tu holku tenkrát, kdybych promoval, kdybych se neodstěhoval atd. A život rázem mohl být jiný. Jenže asi každý, když se nad tím zamyslí, tak najde momenty, z kterých je čitelné, jak odlišné bylo tehdejší myšlení od toho dnešního. Čas vrátit nelze a člověk musí brát to, co má. Ale občas je ta hra na kdyby celkem zábavná.

Úplně jsem nepobral, proč zápletku začínat ženskou reakcí na osmdesátkovou klasiku s Tomem Hanksem Velký (r. 1988), protože když vynecháme právě onu startovací pasáž s oslavou třináctých narozenin hlavní hrdinky, tak pak už jede klasická klišovitá neoriginální romedie. Jennifer Garner prkenná, Mark Ruffalo sympatický a všichni víme, jak to dopadne. Ale jinak příjemně nenáročná záležitost, která si svojí cílovku určitě najde.

Film pro jedinou dceru jediné matky a na jejich společný večer. Já se na ten film koukala kvůli Marku Ruffalo, tady byl takový milý, smutný.... Mají jedináčky právo na chyby? Filnová matka říká že dokonce povinnost, dělat chyby, jinak by se nenaučily dělat věci správně. Ale myslím že nedostaneme novou šanci začít znova od momentu chyby ve třinácti.... Film mě sice vyvolal úsměv, ale nepotěšil, ty snobky, nafoukaný arogantní nádherky podporuje v jejich praxi bezohlednosti, protože přece jednou přece musí dostat druhou šanci!! Ne?