Possum (2018)

Společně sBeyond the Black Rainbowby to byl výborný double feature do nějaké spánkové laboratoře, ale já tohle tempo mám rád. Obzvláště, když se můžu v jeho rámci pohybovat po odlidštěné post-industriální krajině, kde každý kus klacku opřený o omšelou zeď budí nervozitu. Bylo asi dobře, že seGarth Marenghiodpojil od svého spřáteleného producentaDeana Lernera, protože jde vidět, že v rámci jehoego-tripůměl na něj zjevně špatný vliv.

Některé filmy děsí tím, co ukazují, jiné tím, co jen naznačují. Possum patří do té druhé kategorie - je to dusivá studie potlačených vzpomínek, viny a strachu. Ačkoliv netrpím arachnofobií, tady pro mě zážitek balancoval na hraně snesitelnosti. Pokud hledáte horor, který se vyhýbá jasným odpovědím a zanechá ve vás frustraci z konce, tak jste tu správně.

Pokus o novodobú verziuEraserheadanie je ničím iným než čírym sklamaním. Všetka psychológia spočíva v tom, že onen pavúk predstavuje stelesnenie strachu a závislosti, ktorej sa hlavný hrdina snaží zbaviť ale nedarí sa mu to, pretože kamkoľvek ide, tam ho pavúk prenasleduje a doženie.Possumje 85-minútový brak, ktorý láka diváka zaujímavým plagátom avšak ponúkne iba ponevieranie sa po britskom vidieku s cestovnou taškou, v ktorej je schovaný humanoidný pavúk s hlavou Seana Harrisa. Absurdné :).

Tenhle film je hodně zajímavý v mnoha ohledech, např.  tím, že se v něm objevují motivy vícero směrů, jak jsou psychedelické výjevy, schizofrení představy hlavní postavy Phillipa. Do toho psychologie postav, která je naprosto skvělá, hlavně co se týče Phillipa, u kterého můžeme v průběhu filmu sledovat jeho úpadek; ale i u Maurice, jeho podivného strýce. Divák si při sledování klade spoustu otázek ohledně toho, co s námi může provést samota a zničené dětství a čeho je vlastně zlomený člověk schopný. Atmosféra byla parádní, hlavně díky audio podkladu a velmi zdařilý hereckým výkonům.

Pokaždé když sleduji filmové experimenty tak se nestačím divit, s jakou originalitou se snímky snaží zapůsobit. Vačičák je one of a kind horor, který přináší opět něco nového. Obsahuje žánrové prvky, které ovšem nemají za cíl vyděsit diváka, ale mají zcela jinou funkci – psychologickou. U filmu rozhodně nenabíhá adrenalin, takže zábavu nečekejte. Potěšila mě absence hororových klišé, kterých jsem se tak moc bál. Ovšem film zachycuje velmi temné a složité téma, tudíž bez hrůzných scén a creepy kulis se neobejde. U tohoto filmu mě nejvíce bavilo hledat významy (více než normálně). Nutil mě k tomu tajuplně napsaný scénář, který sice obsahuje strohé dialogy, ale pořád slouží jako nápověda k rozklíčování abnormálního děje. Intenzivní finální scény mají ještě temnější podtón, které vyvrcholí v zajímavý plot twist a dělá z filmu lepší průměr. Musím také zmínit asi jednu z nejlépe vytvořených rekvizit kinematografie, díky které se ozvala moje arachnofobie. Děsivá pavoučí loutka s mrtvým obličejem dává filmu nálepku kvalitního psycha a s utrápenou hlavní postavou tvoří dokonalou dvojku. Ovšem na to, jak je film krátký, tak děj plyne strašně pomalu. Nekonečné procházky protagonisty, které jsou zbytečně natahované a nakonec tvoří několik bezvýznamných scén. Také jsou přítomné skoky v čase, které tvoří dezorientaci a nechávají diváky nejistými. Obrazy schizofrenie a expresionismu jsou očividné, proto bych se nebál film přirovnat třeba k Eraserheadovi. Possum je originálně zpracovaný boj s traumatem, který člověka požírá a ke konci se mu ještě vymstí. Celkově se jedná o kvalitní low-budgetovku, která se dá shrnout do jedné věty - je to fakt divný.