Poslední templář (2009)

Snímek Poslední templář mne ke shlédnutí nalákal především samotným námětem, vyplývajícím z názvu tohoto TV filmu z roku 2009. Templáři a jejich řád mne odedávna fascinovali a jelikož mnoho filmů o nich natočeno zatím nebylo, musel jsem vzít zavděk tímto dvojdílným počinem režiséra Paola Barzmana. Neodradilo mne ani nízké hodnocení zde na ČSFD, i když musím přiznat, že odpovídá kvalitě snímku. Skoro celých 180 minut jsem trpěl a velice často se nudil při zbytečných dialozích, které se daly zkrátit na polovinu a film by získal na lepší dynamičnosti a byl by určitě zajímavější. Děj tak plynul velmi pomalu, asi jako když hlemýžď běží po přechodu pro šneky na druhou stranu hmyzí silnice. Vlastě jsem zaznamenal pouze čtyři zajímavé situace - první hned na začátku, kdy do muzea v New Yorku přijeli čtyři muži na koních v dresu templářských rytířů a ukradli pár artefaktů z výstavy vatikánských depozitářů. Svědkem byla Mira Sorvinová jako archeoložka Tess Chaykinová, která se stal ústřední postavou snímku a také hrdinkou, když dokázala lupiče částečně zdržet. Po tomto incidentu se pustila do pátrání po důvodech, o co vlastně mužům na koních šlo a ono to bylo docela zajímavé a tak jsem zaznamenal druhou zajímavou situaci. V pátrání jí nezištně pomáhal agent FBI Sean Daley, který s ní v druhé části odjel do pouště v Turecko, kde hledali ztracené město, v němž měli templáři ukrýt velkou cennost, která byl je snad mohla zavést k pokladu rytířského řádu. Když město konečně po povinném milostném románku objevili, zapsal jsem třetí zajímavou část a pak byla zase nuda. A to až do konce, kdy došlo i na filozofování o důležitosti víry a o tom, zda křesťané ve Vatikánu náhodou nelhali ve své pravdě o Bohu. Tím bych výčet jinak důležitých pasáží uzavřel, z čehož vyplývá, že to byla opravdu velká nuda. Navíc herci byli příšerní a nezachránil je ani slavný Omar Sharif. Film mi připadal jako zkomolenina amerických Lovců pokladů, Indiana Jonese a Lary Croft, akorát to bylo bez vtipu, spádu, nápadosti a kvalitními herci. Tvůrce neomlouvá ani to, že film nešel do kin a proto ode mne Poslední templář dostal pouze dvě templářské hvězdy **.

Snažil jsem se, moooc jsem se snažil to přetrpět. Míchanice bordelu z kdysy a teď, marná snaha zaujmout chudáka mě hovnama o templářský snaze spasit náš úžasný svět. Snažil jsem se to brát jako pohádku na zkurvený nedělní odpoledne. Ale ani tak jsem moc nerozuměl smyslu točit takový bohapustý bláboly...

"Tess Chaykinová se ztratila !!" - "Asi si někde kupuje boty.." ;)Když se mi podařilo prokousat všemi těmi komentáři, ne zrovna šokován jsem znovu dospěl ke dvěma zásadním zjištěním, totiž že my Češi stále více čteme, jakkoliv se to někomu může zdát nepravděpodobné, což dokládají i čísla tuzemských knihkupců, bohužel však stále větší škváry, a to rozhodně nemluvím jen o Khouryho Posledním templáři, a pak také že na čéesefdéčku se to dnes jen hemží odborníky na historii všeho druhu, přičemž i tento fakt má své ale, a to už jednoznačně v té ironii, s níž jsem tu větičku vyslovil.. Aniž bych se chtěl někoho dotknout,rád bych uvedl na pravou míru, jak to tedy bylo s tím rokem 1291, který v tomto příběhu, a to jak v literární, tak i ve filmové podobě, hraje docela zásadní úlohu, když s ní tvůrci operují jako s datem, kdy byl dobyt Jeruzalém, což bylo naopak v komentářích s významným posměchem několikrát popřeno, ačkoliv samotná nejen politická situace zde se rozhodně nedala nazvat jednoduchou..Nejednalo se totiž o město Jeruzalém, které de facto padlo o dost dříve, ale o poslední zbytky tzv. Jeruzalémského království, a tak tedy k oné rozhodující bitvě došlo u Akkonu, který po mohutné ofenzivě mamlúckého sultána al-Ašraf Kálila nakonec také padl, když byl zabit právě v tomto příběhu zmiňovaný templářský velmistr Vilém z Beaujeu, nicméně poslední opevněnou křesťanskou výspu Jeruzaléma bránili i johanité, Angličané či francouzští rytíři z jeruzalémské královské gardy..Je tedy zcela zřejmé, že si Khoury ona historická fakta samozřejmě velmi obratně pozohýbal a poupravil pro svoji potřebu, což však, myslím, běžný divák či čtenář nemá příliš šanci odhalit, navíc právě od tohoto poněkud nevděčného literárního žánru tzv. spekulativní historie, který přímo účelově nabízí alternativní výklad dějinných událostí, ani nic jiného očekávat nelze.. Proto se mi zdají tyto uživatelské rádoby zainteresované výkřiky do tmy poněkud zcestnými, byť já sám rozhodně tomuto žánru nikterak neholduji, či se mu spíš vyhýbám jako čert kříži.. Z tohoto hlediska ani dost dobře nechápu, jaký bestseller se nakonec z Posledního tempáře stal, ačkoliv vlastně pouze šel ve stopách Šifry mistra Leonarda Dana Browna, nicméně po podobné literatuře byl docela mezi čtenáři hlad, a tak si Khoury i Brown nakonec urvali kousek své vlastní pisálkovské slávy, což dost těžko chápu přes veškerou čtivost a akčnost jejich románů na úkor všeho ostatního.. Navícsvětoběžník Raymond Khoury s většinou svých dalších knih u čtenářů propadl, a na rozdíl od Browna shořel jako papír, což jen zlehka potvrzuje mou teorii, že ani vlastní literární předobraz tohoto snímku za moc nestál, a to navzdory názorům většiny, kteří si toto čtyřsetstránkové "veledílo" nemohou vynachválit.. Četl jsem a to nadšení prostě nesdílím !! I z tohoto hlediska tedy musím přiznat, žemě diametrálně odlišné uchopení tématu rozhodně nemrzí, byť tedy Suzette Couture se svým scénářem činí z Posledního templáře něco, co Khouryho novelu připomíná opravdu jen vzdáleně, není se však čemu divit, když se režisér Paolo Barzman samozřejmě inspiroval ve svém televizním seriálu Lovci pokladů, a rozhodl se takto stylizovat i tento snímek, když z archeoložky Tess Chaykinové činí Indiana Jonese na podpatcích, zaměřuje se především na akci, většinu konspiračních motivů zcela vypouští a druhou, tedy tu historickou, linii, ačkoliv právě to prolínání dvou časových rovin lze považovat ze největší devizu knihy, příběhu kastruje do pouhých několika umě ofiltrovaných flashbacků, které však v rámci snímku paradoxně vyznívají jako nejzdařilejší pasáže, ačkoliv se nesou na rozdíl od té linie současné čistě v dramatickém duchu bez jakýchkoliv vtípků, které zase naopak většinu filmu jinak činí poměrně snesitelnou, když naznačuje, že se The Last Templar nechce brát až tak vážně.. Herecky se také nejedná o nějak tragický průser, když předevšímkrásná Mira Sorvino v hlavní roli zachraňuje, co se dá, a Victor Garber jako hlavní padouch Monsignor De Angelis věrný svému standardu také nezklame, navíc když vydržíte až do finále, dojde i na toho očekávanéhoOmara Sharifa s jeho cameem..Nakonecslušná kamera Thomase Burstyna i tradičně zdařilý soundtrack Normanda Corbeile téhle na skřipec natažené televizní minisérii nesmírně sluší, a tak jednoho prostě mrzí, že je to celé tak hloupoučké nebo naopak málo šílené..

Je TV film, takže to podle toho vypadá. Všechny ty chyby, jako auto vedle díry ve střeše s dřevných trámů 700let starých, kdy se nerozpadne dřevěná střecha, ale kamenný kostel. Templáři plavou v drátěných košilích. Nebo rozbouřené moře z 20m vlnami, kdy potápěč je v relativní klidné vodě a tak podobně. A jako hřebíček se paní milému v kómatu vysmrká do ruky :o) Dobrý, archeo rád, ale tohle nebylo ...

Další z filmů snažících se něco vytěžit z popularity Indiana Jonese, Šifry mistra Leonarda, templářů a tak vůbec. Na televizní záležitost je to celkem snesitelné, nic mě tam příliš neodpuzovalo (teda krom toho policisty) ani nepohoršovalo. Mira Sorvino sice nenaplňuje mé představy archeoložky alá Indy, ale celkem dobře se na ni kouká. Každopádně mi přišlo zbytečné rozdělovat to na dvě části. Zas tak napínavé, aby si člověk udělal čas i na druhý díl, to fakt není (takže jsem pochopitelně viděl jen ten první:-)). Navíc si myslím, že by se to jednoho filmu klidně vešlo a bylo by to aspoň svižnější.