Bubble (2022)

Celkom originálny príbeh, avšak nedotiahnutý. Tokio postihne prírodná katastrofa, ktorá má pôvod mimo našej zeme a v zbytkoch mesta prežívajú mladí adrenalínoví nadšenci a parkourové partie, ktoré proti sebe súťažia. A následne ožije mladé dievča vytvorené z bublín, ktorá je zaľúbená do hlavného parourového hrdinu.

Malá mořská víla se proměnila na mořskou pěnu, ve filmu Bubble naopak "Malá mořská víla" jako bublina začíná. Je škoda, že se o bublinách nedozvíme víc - proč se v Tokiu objevily, proč způsobily výbuch, proč ho izolují a dělají gravitační anomálie. Jsou nadpřirozenou entitou, tvůrcem, božstvem tvořícím vlastní realitu, do které pronikají skupiny děcek, vyžívajících se v rizikovém parkouru a životě bez dospělých. Do jednoho takového kluka se bublina zamiluje a promění se do podoby stejně staré dívky. Krásná animace, atraktivní zobrazení parkouru a celkem fajn jednoduchý příběh, který selhává pouze ve snaze zobrazit něco hlubšího. Slabší 4 hvězdy.

Nezískalo si mě to. Celou dobu jsem (naivně) čekal na to, že se to bude víc věnovat svému světu a záhad kolem něj, ale ono ne, celé to je o parkouru, veliké lásce zachmuřelého chlapce s traumatem a tajemné dívky z jiného světa, která skoro nemluví, nad její tajemností se nikdo moc nepozastavuje (a přitom tam je vědkyně, co ty anomálie vyšetřuje!) a která vypadá spíš jako z hentai porna a hlavně je to adaptace na Malou mořskou vílu, což nám Araki (Tecuró, ne Gregg) nezapomene asi padesátkrát připomenout doslovnými citacemi. Ve finále je to tedy jen adaptace, která je natolik laxně pojatá, že si myslí, že když už tak okatě ukazuje jinak pojatý světoznámý příběh, tak že tím pádem nemusí nic podstatného o svém světě vysvětlovat a tak jsem se odpovědí na to jediné, co mě opravdu zajímalo, vlastně nedočkal. Leda bych jako adekvátní vysvětlení bral ty pseudofilozofické řeči o tom, jak se všichni jednoho dne staneme jedním a vše se bude opakovat od znova a ti dva se znovu setkají, atd, atd... Ten film bych chápal snad jedině, kdyby byl pro děti, ale anime vyloženě pro děti už jsem párkrát viděl a tohle je spíš to klasické anime, takže to tak zrovna nebude. On ten příběh totiž nemá logiku, soustředí se hlavně na akci a kýčovitou romantiku, postavy jsou nezajímavě klišovité a nebo otravné a hlavně tomu chybí nějaké skutečné emoce. Jediné, co mě na tom vyloženě nadchlo, byla naprosto skvělá hudba a animace pozadí, která vypadá krásně - ale o dost horší už to mám s animací postav, kterou nechválím, bo v každém anime vypadá stejně. Aspoň tedy z toho, co jsem viděl, ale snad jediné anime, kde byla jiná animace, byla v jednom segmentu zMemories, jinak jsem nikde žádnou změnu nikdy neviděl. Každopádně, za tyhle dva velice kladné aspekty dávám dvě hvězdy, jinak je to bída. 2*

Bubble mi teda vůbec nesedlo. Anomálie a bublinama mě zaujala, postavy taktéž, ale z nějakého záhadného důvodu nic z toho nedostalo více prostoru. Pak už jsme jen sledovali analogii na malou mořskou vílu a byl konec - který proběhl asi ve třech etapách, což mě teda popíchlo. Jenže aby to ve mě něco zanechalo, je třeba víc, než hezký obrázky… a tady se nikdo neobtěžoval ani závěrem nic vysvětlit. Nevím, prostě to bylo slabé (asi jako nedávná Belle), třeba na Mijazakiho tvorbu to rozhodně nemá. Tam jsou jak vizuální tak i příběhová stránka dotažené do dokonalosti!

Malá parkůrová víla. Naopak v rámci anime produkce je tento projekt nepřehlédnutelně zasypán jmény největšími:Tetsurou Araki, opěvovaný režisér zAttack on Titan.Gen Urobuchi, který stojí za výbornými scénářiFate/Zero,MadokyneboPsycho-Passu.Hiroyuki Sawano, jeden z nejznámějších skadatelů hudby pro anime posledních let. Mezi dabéry nechybí takové hvězdy jakoYuuki KajineboMamoru Miyano, to vše zastřešené jedním z mých nejoblíbenějších studií WIT. Úvodní ponoření a poskakování ve světě načrtnutý obrovským bublifukem je neskutečně efektivní audiovizuální podívanou; opulentní zaměření na vodní skupenství je středobodem vykresleného Tokya a vůbec bych se nedivil, kdybyste se domnívali, že se jedná o dalšíhoShinkaie, jak je to v nemálo aspektech nápodobné jeho nedávnémuWeathering with You. Wiťárnu především prozradí použité kompozice pozadí u statických obrázků obličejů se zdůrazněnou hrou světelných efektů frekventovaně se vyskytující uVivy. Nejde než si užít kamerové bláznění při soutěžích, její nekonečné obtáčení kolem všech os sportovců. Pohybové parkurové sekvence jsou nádherně zanimované a jediné, co mě lehce vytrhávalo z úžasu byla zmatenost skriptu, jestli použít klasický běh nebo směšně nevhodný "naruto run" (Jako proč vůbec? Přece si na bál nevezmete oblek, abyste si nakonec nazuli holinky?). A když jsme u scénáře, tak to byl pouze lehký náznak většího skřípotu. Netuším, jestli to Urobuchi lehce odflákl, bylo mu to ustřiženo anebo v tom byly jiné externí zasahující faktory: Inspirace Andersenovou Malou mořskou vílou je nám mláceno o hlavu co pár minut, ale to by se nesměl vytvořit oproti původní pohádce nedodělaný fantastický svět s neznámými pravidly, vysypat balíček postav bez minulosti a hlubší charakterizace a pak to následně zkusit zpětně zabalit do romantického dárečku, který má zabrnkat na citlivější struny. Romantika mezi vílou a princem je po výše zmíněném vzoru spíše tvořená gesty než slovy, ale je to pouze vybledlá zkratka. Diváky se snaží o jejich existujícím přibližování přesvědčit hlavní "wingman" scénáře, vizuální stránka, která usilovně prodává jednu magickou scenérii za druhou, jenže bez smysluplných společných činů hlavní dvojice a chemie je to pouhopouhý prázdný obrázek, doslova reklama na ticho. Neuvěřitelnost děje jako kdyby smutně symbolizovala trudnomyslná autorská neochota okolních postav ptát se či vůbec dumat nad nadpřirozenými prvky obklokupující naší vílu či prapodivná ignorace jejího původu. Emoční dopad posledních dramatičtějších minut tak byl pro mě podobný velkolepému nadpisu slabšího bulvárního plátku. Jak Jeoffrey psal, vůbec by neuškodilo méně akce a naopak více velmi křehkých bublinových vztahů k dojemnějšímu vykreslení, ironicky řečeno. Je to škoda, jedna moc pěkně vypadající škoda a splasklá bublina.3*