Poselství Jana Palacha (2008)

V dětství mě příběh Jana Palacha silně zasáhl. Bolest a oběť, které podstoupil, však v mých představách vždy předčila jeho síla, odvaha a morální poselství. Tímto dokumentem se to jen prohloubilo. Žasnu nad lidmi, co i v agonii a tváří tvář lidské nízkosti, projevují více laskavosti než já mám vůbec v srdci. Žasnu, obdivuji a stydím se. Stydím se za svoji ubohost a pocit strádání v luxusu 21. století, stydím se za lidskou zlobu a nespravedlnost. Jan Palach byl jiný. Byl to hrdina, který zůstal skromným až do konce. A i když byl jeho život krátký, žil a naplnil jej krásou, plností a poselstvím.

Veľké činy si vyžadujú odvahu, a Palach ju mal. Možno si ani nevedel predstaviť, aké pohnutie v spoločnosti spôsobí. Preto bolo v záujme strany a vlády, aby Pochodeň č.2 už nemohla vzplanúť. To sa im aj podarilo, možno chýbala Palachova odvaha, a možno sa nič zmeniť ani nemohlo. Na to nám dokument neodpovie, ale všetko ostatné v dokumente je. Fakty, obrázky, archívne videá a hlavne rozhovory s Palachovými súčasníkmi, spolužiakmi, susedmi, prekvapí množstvo detailov. Nič nepresvedčí viac ako priame svedectvo, a tých je plný film.
––––Mně ho bylo tak líto. Já bych ho chtěla pohladit, ale prostě nebylo kam.

Předně: se sebevraždou i za jakýmkoliv sebeušlechtilejším cílem nelze souhlasit a nelze ji dávat za příklad. Sebeupálení je způsob boje či protestu budhistických mnichů. Ale pokud bych hodnotil formální úroveň dokumentu: pro historiky bude určitě přínosný; nejcennější je asi ve svědectví Palachových současníků (bratra, ale např. i psychiatričky, která pro StB vyzvídala u lože umírajícího atd.). A ještě si neodpustím poznámku: zvláštní, že se nevěnuje taková pozornost Janu Zajícovi či Evženu Plockovi. A hlavně Zdeňku Adamcovi, který se upálil v Praze roku 2003.

Velice zajímavý dokumentární film o člověku, který se snažil o stmelení našeho národa proti koministickému režimu. To se mu bohužel "povedlo" až o dvacet let později. V dokumentu se objevilo mnoho nových, doposud nezveřejněných záznamů. Pro mě je naprostá novinka, že Jan po svém upálení ještě zhruba dva dny žil a byl dokonce nenápadně vyslíchán zdravotní sestrou. Z toho se dochoval zvukový záznam. Jediné co bych ještě na závěr chtěl dodat je to, že všichni komunisti jsou hajzlové a nikdy nepochopím lidi, kteří jim dávájí hlasy i po zvěrstvech, které páchali. (jedná se o mé první sprosté slovo na CSFD) . A dovolte mi ještě jednu věc, uživatel canakja je naprosto vylízaný kokot s malým c! Zcela jistě né s malým m (jako mozkem). (druhé sprosté slovo).

Trochu zklamání, spousta skvělých dokumentárních záběrů, ale z mého pohledu to chtělo i víc analýzy. Ale chápu, že do hodiny se více nevměstnalo – i tak se rozehrálo nepřeberné množství témat, které nebylo možno detailněji rozebrat. Přesto by Poselství Jana Palacha mělo zůstat stále na očích a na paměti, jako působivý obraz vyhroceného činu jednotlivce ve jménu obecného blaha...