Podoba ticha (2014)

Vraždenie v mene hocijakej ideológie je nesprávne. Vraždenie kohokoľvek, len pre jeho politické názory je nesprávne. Veľmi dôležitý dokument. Aj preto, aby bolo vidieť, že genocídu môže robiť hocikto a nie len komunista alebo fašista, ako sa niektorí ľudia snažia vnútiť. Prvý dokument som nevidel. Toto mi stačí. Absolútna absencia sebareflexie u hociktorého z aktérov je ukážka typického "masový vrah, ale náš". A poniektorí by tu ešte išli posielať niektorých politikov na pobyt do Indonézie. Čím sa mentalitou neodlišujete od ľudí, ktorí to vtedy schvaľovali. Je mi tu z niektorých na blitie. Bohužiaľ dokument samotný túto dôležitú tému podáva veľmi nudne. Čo je obrovská škoda. Pláca sa v tom istom stále a stále dookola.

Odstavenie akýchkoľvek komunistov od moci vyzerá ako záslužný počin. Akurát keď je to v divokej krajine, tak už nemusí byť prijateľný ten spôsob, že sa brutálne zmasakruje každý, kto neverí práve v toho môjho boha alebo len obcuje s manželkami iných súdruhov. Dokument je to príliš dlhý a pomalý, akoby pre inú kategóriu divákov, než som ja. Mnohé svedectvá sú také otrasné, že im je až ťažko uveriť. ––––Vy nemůžete za to, že je váš otec vrah. Ať už provedl cokoliv, pořád je to váš otec.

Bratr chce zjistit,jestli ostatní vidí vinu,co se dělo v roce 1965 a vše co způsobila v Indonésii čistka zvaná Axa s pomocí armády,kterým se prostě jen tak nelíbilo pár civilistů za pomoci propagandy,aby někdo na ně jen tak nenahlížel.Musím říct,že nejsilnější momenty jsou přímo s protagonisty,který byly u moci.To je vážně výborně natočeno,kdy jsou i delší záběry beze slov.Co trochu vadí,že u Adiho jsme hrozně dlouho.Myslím,že sám režisér Joshua nevěděl co vůbec vše ukázat,protože tolik materiálu neměl,tak vykresloval hlavně rodinu.Nevím proč Adin táta je tu neustále a jeho matka.Myslím,že na diváka to mělo působit více přikrášleně a že se divák měl vcítit právě do hlavní postavy,která čeká odpuštění či vůbec omluvu za všechny ty činy a hlavně za smrt jeho bratra.Doopravdy pár skvělých záběru i z televize,kdy na tom sám Adi kouká a vidí vše,co se dělo.Popravdě jsem čekal,že se všichni budou omlouvat a budou říkat,že to bylo už dávno a jen každý poslouchal toho nad ním a nechme minulost minulostí,což se ukázalo v tomto dokumentu v plné míře.Pěkný je,že poukázala na tento fakt,ale těchto zvěrstev se v Asii konala mraky.Takže nic převratného tu zase extra není,ale pěkně natočené to je.75%

Všichni indonézští tvůrci a spolupracovníci jsou v závěrečných titulcích uvedeni jako Anonymous. Bojí se i dnes, diktatury a teroru, které v zemi před 40 lety brutálně zavraždily přes milión lidí. Tentokrát jde hlavně o zpovědi rodin obětí a také některých vrahů. Vrazi se hájí, že plnili rozkazy armády a vlády. Vláda nechtěla, aby genocida byla mezinárodně odsouzena, proto údajné komunisty masově vraždili civilisté, resp. polovojenské, více méně ilegální jednotky. Byla z toho jakoby občanská válka a svět mlčel a mlčí dodnes. Žádný haagský tribunál se nekoná. Na tomto dokumentu se mi nejvíce líbila věta jednoho z masových vrahů: To Američané nás naučili nenávidět komunisty, oni byli našimi vzory. Tento dokument je mnohem lepší než Způsob zabíjení stejného režiséra. Ale myslím si, že je nutno vidět oba.

Sice asi nenapíšu nic nového. Nicméně to, jak někteří lidé dokážou mluvit o takových hrůzách, které prováděli, zcela bez ostychu, otevřeně a ještě předvádí, jak to všechno dělali a to pod rouškou toho, že oni jen vykonávali co museli, protože bránili svoji vlast či co, je neuvěřitelné. Souhlasím s jedním komentářem, že takové dokumenty by se měly pouštět na školách, aby děti/mladiství věděli, že svět často není hezké místo a jsou lidé schopní čehokoliv, zvlášť když jsou zfanatizováni nějakou bláznivou ideologií. Co mě ještě dostalo, bylo jak Adi přesto, že se ho to celé týkalo dokázal zůstat nad věcí a do konce si s člověkem, který se na tom podílel, dokázal podat ruku. Přestože už jde o starého člověka, asi bych to nedokázal. Možná díky tomu, že Adi se narodil až dva roky po bratrově smrti rukou těchto lidí, byl schopen najít správnou míru zainteresovanosti, aby se nebál do toho trochu šít a zároveň být schopen snad i odpustit. Způsob zabíjení jsem neviděl, dávám však na pomyslný seznam. 70 %