Počestné paní pardubické (1944)

Svižně a vtipně natočená komedie s řadou slavných herců, která si bere na paškál pokrytectví, intrikářství, prospěchářství a další negativní lidské vlastnosti a dává je do kontrastu s čistou láskou, zdravým selským rozumem a smyslem pro spravedlnost. V této napínavé pohádce pro dospělé nakonec vítězí dobro nad zlem, tak jak tomu má v každé správné pohádce být. V době protektorátu to mohlo divákům přinášet i naději na to, že se tento princip nakonec prosadí i v realitě. Příběh sice působí poněkud naivně, ale své poslání vlastně plní ještě i dnes.

Skvělý, ⚔️🛡️historický film z období ⛓️protektorátu kdy vznikaly paradoxně ty 🎥nejlepší komedie, staré éry. Autenticita právě skončeného ⌛️17.století  je bezva cítit, skvělý filmový architekt vykouzlil staré 🏰gotické 🐴Pardubice jedna radost i renesanční kostýmy jsou krásné.  Dobové společenske zvyklosti té doby si režisér plně uvědomoval a také je se samozřejmostí zdůraznil viz. Osoba “společensky 👨🏾‍🦱snížená”( kat, ras, nalezenec) musela stát před soudem na volské, oslí či podobné 🐂kůži, “městské ⚖️⚔️právo” (dřevěné žezlo zakončené stylizovanou přísahající rukou), Rathaus-radnice, mázhaus- velká přízemní síň, kde mohl “osedlý měšťan” vystavovat své uvařené 🍺pivo, je ta autenticita doby znázorněná uměleckým talentem pana režiséra dnes již minulost, viz režisér Jákl a jeho “Žižka” kdy člověk “přítomnost” filmového štábu s jejich digitálními🎥📀 kamerami, klapkami a 📟komparsem přímo “vidí”. Tady si Frič postačil s kulisami pouze v ateliéru na 🔥Barrandově a výsledek daleko lepší než zcestovat republiku a natáčet v reálu. Přetočit tento scénář🖋️📝 to by byla výzva jestli máme ještě 🤹pány 🎬režiséry.

Veselohra s vážnym mravoučným námetom, zosmiešňujúca rôzne ľudské neresti, ktoré celkom dobre zhrňuje richtárova obľúbená fráza "Zatracený ženský pokolení!“. Hlavne závisť a nenávisť. Príbeh je šikovne napísaný a hoci samotné spracovanie je poplatné dobe a rozdelenie postáv je jasne čierno-biele, nemožno nepochváliť výborné herecké výkony. 70%

Zajímavé. Dnešní superdotovaní "umělci" by tohle nevypotili, ani kdyby se na hlavu postavili. Je vůbec pozoruhodné, kolik nestárnoucích komedií dokázali tehdejší tvůrci v ne zrovna lehké ekonomické a politické (protektorát) situaci vyprodukovat ve srovnání s kinematografií po roce 1990, kdy jsou tvůrci štědře zajištěni nejrůznějšími dotacemi a nejsou politicky nijak omezováni...srovnatelně zábavných a vtipných filmů v dněšním období bych stěží našel deset dvanáct. Víc ne.

Výborná a přitom určitě ne tak často reprízovaná veselohra páně Friče. Byla-li by, určitě bych ji někdy viděl, takto jsem s překvapením zjistil, že  jsem (ne)počestným paním pardubickým nahlížel do živůtku opravdu poprvé. O to byl možná zážitek ale lepší. Kostýmní historická taškařice v závěru s kriminální zápletkou baví celou stopáž. Herci si své role evidentně užívali a vycizelované dialogy  ve staré češtině tu prásknou jako bič, onde pohladí právě svou zdobností. Ze všech vynikajících bardů (a bardek) bych rád zmínil uvztekanou paní hraběnku v podání Terezie Brzkové, vidět tuhle hodnou babičku jako lakotnou cholerickou osůbku byl zážitek sám o sobě. "Jděte pryč, pryč, pryč, pryč" Pamatovat si pak pochopitelně budu i živočišnou mrchu (a její dekolt) Heleny Bušové  či památný "souboj" katovky  Jiřiny Štěpničkové a počestné ženy pana Kostíka Medy Valentové před soudem. "Nelez mi na kůži!"  Nelze jinak než za plný počet.