Piti Piti Pa (1970)

Když jsem tenhle film viděl poprvé - vzpomínám si, velmi se mi to líbilo. Teď jsem si to po 50 letech pustil a přišlo mi to slabé. Při sledování jsem si vzpomněl hlavně na Balet Československé televize a honičky neschopných Keystonských strážníků z němých grotesek. "Světovost" toho baletního souboru mi přišla naprosto ujetá...

Jedná se jednoznačně o nejhorší film s Funésem, kterej jsem zatim viděl. Je to často spíš trapný a debilní než vtipný. První 2 třetiny filmu jsou mid a občas jsem se zasmál, ale zápletka s dítětem byla totálně stupidní, nezajímavá a hlavně nevtipná. Jakože nechápu o co se pokoušeli, ale já nemám důvod tady někomu fandit, nebo se zasmát většině vtipů a obzvlášť ne těm predictable sračkám spojenejch s kidama. Ke všemu jsou tady otravný písně, u kterejch ani nejsou titulky, takže netušim o čem se zpívá i když mám pocit že to je důležitý pro děj, ale tohle je chyba český distribuce. 3/10

Úvodní automobilové dovádění na semaforech na jihu Francie, choreo režisérsko manažerské zásahy do repertoáru souboru a života tanečnic, ochrana jehňátek před nadrženými vlky, tréninkově stravovací metody, plus řešení vztahově rodinných problémů s nemanželskými potomky členů tělesa. To vše na pozadí vesměs chytlavých rytmů a tanců, které diváky nutí vstát z gaučů a křesel a přidat se k atraktivnímu křepčení a halekání. Ve druhé polovině filmu je těch hudebních ploch a batolecích zádrhelů až příliš, ale člověk si aspoň může po bytě odskočit  a u toho si poskočit. Ludvík Fulín je ve skvělé formě, jak jeho energickým nábojem, tanečně choreo kreacemi, tak nápady a mimikou. Super komedie z počátku sedmdesátek, která nám předestírala tehdejší nedostižnost barevného Západu. No vida, Západ je už zase tak trochu nedostupný, protože až přespříliš barevný.

já to nikdy neviděl naráz vkuse od začátku až do konce a doteď nevěděl o čem to je, kromě notorické 'pitipitipa' od Tatabojs.. až dnes jsem prozřel a je to hezká oddechovka, s hezkýma holkama a dá se na to kouknout zase "xy-krát", než si já zazpívám ten svůj poslední song, avšak když to "přepnu ze zvyku" na jiný kanál, budu už vědět o čem to je..3,5*

Nevím, co by na to řekly feministky – veselý muzikál o muži, co drží celý svůj soubor tanečnic v natolik přísném řádu, že jim nedovolí opustit dům pro žádnou soukromou záležitost a úlisně je kontroluje i v noci během spánku... Ale já říkám, že je to i po 55 letech nesmírně dynamický, živý film plný skvělé muziky s hravými aranžmá, stylově vyladěné choreografie i spousty barviček a vizuálních her (to modře černobílé ztvárnění šansonového duetu Filipa a Françoise u mě vede) a to v natolik vyvážené kombinaci neustálým humorem a vtipnými nápady, že Serge Kober tu nikdy úplně nespadne do přehnaného kýče ani přeplácanosti. Úplná radost pohledět a slyšet, již tu úvodní rozvernou skladbu páně de Roubaixe s rychlým sólem na trubku v doprovodu automobilové honičky. Velice si užívám ty krásně zrytmizované vtípky se zastávkami aut na silnici, doplněné ještě o tancmistrovy nafouklé cholerické poznámky, i s dirigováním(!) pro auťáky nebo následnou zkoušku plnou hudební energie a improvizací (věřím, že odborníci na hudební a scénické umění by to za mě vše popsali líp...). Dokonce i jakžtakž rozvinutý příběh tu na svůj žánr a stopáž ve druhé polovině funguje (i přes ten uspěchaný závěr pro podobné veselohry typický) a nezapomenutelné scény (mimo silničního úvodu hlavně houpačka na lodi u okna) se najdou i mimo onen „muzikál“. Louis De Funès mě dokáže potěšit, pokud mám na něj správnou náladu a tady zaexceloval nejen s bezeslovně hlasitým vyprávěním pohádky o vlku a kůzlatkách. Škoda, že scény před závěrem z hotelu a komisařství jsou už (ne však jeho vinou) poněkud hysterickým chaosem. Ale jinak moc fajn. Film jsem viděl už i kdysi v dětství, nejdřív ve škole na předprázdninové projekci a později i doma s rodinou, ale nostalgie se nakonec ukázala jako to poslední, na čem by mohl zážitek stát.[80%]