Perleťový knoflík (2015)

Relatívne nedávna história Chile je všeobecne známa a tak prinášať tieto fakty klasickým dokumentárnym spôsobom by bolo repetetívne, a tak sa Patricio Guzmán rozhodol nazrieť do skrine plnej kostier umeleckým spôsobom. Respektíve skôr do oceánu kostier. Avšak predpokladám, že o Patagóncoch drvivá väčšina ľudí nevie skoro nič, čiže Perleťový gombík prinesie takmer každému dostatočné množstvo nových informácií. Spojenie voda a história nefunguje na sto percent, ale osobne si túto snahu ísť na vec inak veľmi cením.

Snaha o prepojenie univerza s nepeknou chilskou históriou sa nedá Guzmanovi uprieť ani v tomto pokračovaní "Nostalgie". Mne to ale prišlo až moc pseudo-artovo podané, pričom podobne ako v prvom prípade mi vôbec nejde dokopy rozprávať o vode a zároveň to preniesť na zverstvá Pinochetovho režimu. V tomto dokumente som sa proste nenašiel. 40 %

Excelentním způsobem natočený dokument s neuvěřitelným přesahem. O hledání prapůvodu vody vesmíru a lidskosti v duši člověka. (Genocida Patagonských indiánů si nic nezadala se zvráceností nacismu).

Voda ve všech svých podobách je nádherně nasnímána, od kapek na listech až po oceán. Slyšíme zvuk vody, nenápadný i hrozivě ohlušující. Hudba je až na druhém místě, podřizuje se vodě. Mluvené slovo nás vede mezi původní obyvatele Chile, mezi vodní kmeny indiánů, do světa mýtů, jejich vizuální kultury. Voda jako existenciální podstata, hvězdy jako duše předků. Soužití s vodou a hvězdami se roztříštilo příchodem osadníků, zlatokopů, vojáků a misionářů. Přinesli s sebou nemoci a víru ve svou nadřazenost. Smutná historie. Odhaluje se pomalu... A opakuje se... Snímek se v polovině překlápí do tragických osudů tisíců vězněných za diktatury v 2. pol. 20. století. Krásný, ale smutný dokument o zemi obětí a viníků. Družicové záběry. Barevná redukce obrazu. Spousta historického materiálu, smutná svědectví.(14.02.2025)

Důležitá, filmařsky průzračně formulovaná teze: buď člověk v životonosné vodě (neboli v celém oceánu Skutečnosti) rozpozná sám sebe očima vody, z níž sestává (=totožnost se Skutečností/vodou/druhým; pak přestává být boj za jakoukoli formu antropocentrické identity relevantní, zůstává proměnlivá rozmanitá jednota Skutečnosti), nebo mu hladina vody/Skutečnosti/druhého poslouží jen k zrcadlení vyfabulovaného obrazu sebe sama (pak je třeba si identitu obrazu opětovně utvrzovat, jakkoli pomýleným ostřím hájit nebo v jejím jméně útočit, aby identita obrazu nevybledla, aby nebyla zastíněna jinými vyfabulovanými obrazy či přímo Skutečností). Každý ze dvou pohledů na hádvěó je předpokladem jiné kvality žití a spolužití. Zatím se nám nadmíru aktivně podařilo verifikovat, a film přihazuje další důkazy, zpropadené důsledky druhého pohledu.(28.10.2022)