Pee-Weeho velké dobrodružství (1985)

Burtonův debut sice ukazuje jeho vizuální styl, ale jinak je to nepříjemná jízda, která spíš drásá nervy než baví. Hlavní postava Pee-Wee je natolik otravná a neurotická, že vám její smích poleze na mozek po pár minutách. Kulisy působí lacině, humor je přehnaně ujetý a děj plný nesmyslných absurdit vás možná spíš unaví než pobaví. I přes Elfmanovu solidní hudbu je tohle spíš zkouška trpělivosti než zábava. 50 % – film, na který raději rychle zapomenout.

Paul Reubens a jeho alterego Pee-Wee v nejpodivnějším osmdesátkovém úletu dekády. Buď jak buď, Pee-Wee je součástí fenoménu Tima Burtona, byl to jeho první celovečerák a už tehdy hudbu dělal Danny Elfman. Nicméně nebýt pozdějších úspěchů Burtona, na Pee-Weeho by si nikdo po roce 1990 nevzpomněl. A kdyby se nestal zázrak jménemBeetlejuice, stal by se Burton sám pokračovatelemEda Wooda jr.(a netočil by o něm sofistikovaný životopis)... Takto i Pee-Wee žije dál a samozřejmě se přiživil i Netflix a po více než 30 letech vzniklo pokračováníPee-wee's Big Holiday. Člověk žasne, odborník se diví.

Pee-Wee Herman je dnes už kultovní a neodmyslitelné alter-ego Paula Reubense. Spoustu vtipů pochopitelně zestárlo a tak jsem se tak často nezasmál. Má to ale pořád nějaké své extravagantní kouzlo a v kombinaci s Burtonovo experimentováním ve stop-motionu, příležitostné loutkaření a taky build up kuriózních situací, ve kterých speciálně Pee-Wee funguje velmi dobře. Jako oddechový švihnutý film v pohodě, ale na vyšší hodnocení to není, dnes už ne.

Kompilace epizod rozprostírajících se po celé škále rozpustilé debility, která je ovšem pospojovaná bezmála hororovým protagonistou, o jehož existenci jsem doposud neměl ponětí a který by se měl dle mě izolovat někam do stejného akvária jako Buffalo Bill z Mlčení jehňátek. Jeho neurotické uchechtávání na konci každé věty si hádám pak propůjčili tvůrci South Parku propostavu Mickey Mouse.

Americká verze Klauna Ferdinanda se postupně změní v inteligentnější verzi Klauna Ferdinanda, ve které se sice pár skvělých a vtipných šílených scén najde, ale pořád to vypadá až moc natvrdle a infantilně - přesně jako ten Klaun Ferdinand. Svým způsobem to je materiál přímo dělaný pro Burtona, kreativně se zde dalo vybít dost, takže se ani nedivím, že za tím stojí. Nejvíc se mi asi líbila ta finální část ve Warner Bros a i ta závěrečná scéna v autokině, která sice trvá déle než by měla, ale zase všechna ta Pee-Weeho setkání příjemně propojí dohromady. Většina filmu je ale přesně taková, jak už jsem psal, takže nemám potřebu dávat vyšší hodnocení, než slabé tři. Jako jednohubka to ujde, ale za víc to nestojí. Navíc moc nerozumím zdejšímu veskrze pozitivnímu hodnocení, když by za tenhle styl humor kdekoho jiného strašně kritizovali - ale jelikož to natočil Burton, tak to málokdo bude hodnotit tak, jak se mu to skutečně líbilo, nebo aspoň já mám z toho takový pocit... Slabé 3*