Pasti, pasti, pastičky (1998)

Film jehož nízké hodnocení vůbec nechápu. Rád se na něj dívám znovu a znovu. Vždyť je to ohromně skvěle zahrané. Výkony Hanáka a Donutila jsou famózní. Tenhle film se Chytilové povedl od začátku až do konce. Podle mě je hodně důležité, zda mám ten film chuť vidět častěji. Pokud ano, je třeba ho tak také ohodnotit.

1. Ač se to nezdá, film je pádným argumentem pro teorii převtělování. Ty desítky a stovky prasátek a jiných tvorů, co ta zvěrolékařka vesele a bez umrtvení kastrovala, se jí přišly pomstít v Hanákově a Donutilově podobě. A protože byli prasata v minulých životech, nelze se divit, že byli prasata i v současném životě a ta pomsta podle toho vypadala. 2. Paradoxem je, že se ve filmu mihl i Cimický. A to bohužel ne v roli kastrovaného, ale toho, co dává kastrovanému útěchu a dobré rady. Doufejme, že si tu útěchu a dobré rady dobře zapamatoval, neboť vzhledem ke svým činům a potvrzené teorii převtělování, viz výše, je bude v příštím životě potřebovat. 3. Film srazil poněkud rozpadlý konec. Orámovaný Čtvrtníčkovou lacinou větou "no to je teda soda" a Donutilovou rádobyvtipnou chvílí, kdy mluvil vysokým kastrátským hlasem. Vsadím se, že si to prosadil do filmu sám, dost to odpovídá jeho smyslu pro humor.

Na to, jak špatný podherecký výkon pravidelně Hanák podává a jak dementní uslintané pseudoumění zde předvádí jindy docela průměrný Donutil je s podivem, že to aspoň dopadlo, jak to dopadlo. Dehonestace mužství po Chytilovsku, jak to v jejím feministickém podání stříká z každého jejího snímku, který kdy pustila do světa. Někdy bylo aspoň komediální (Dědictví, Faunovo odpoledne). Jen tady bez vtipu a s podivnými odskoky od vztahů jednotlivých postav.  Proč se k tak přiblblé roli propůjčil Velký Pan Herec Lasice těžko chápat. A nebýt jediného slušného výkonu Stivínové, který z toho kinemaodpadu udělal pokus o film, mohli to rovnou natočit v Bohnicích jako pacientský film v rámci psychoterapie. Těžký podprůměr, leč na tu dobu konečně trochu jiný a odvážný námět.

Tohle tepání mužského šovinismu a ženské podlosti mohlo klidně skončit po Vávrově vydatné snídani, protože veškeré další dění už bylo bez jakéhokoliv kurzu. Některé posttraumatické stavy Stivínové a Donutilovo uchopení postavy ala výcuc z postaviček z jeho historek v Lucerně mě přivádí k myšlence, jak by to celé vypadalo jen v dramatické rovině bez toho všeho karikaturního tajtrlíkování.. Apropo, vzhledem k frekvenci všemožných odkazů na mužské pohlavní žlázy asi nikoho nepřekvapí, že ve stejném roce vznikla i Levinsonova Koule..

Tak to bylo něco. Chytilová vždycky umí skvěle zpracovat chaotické situace a tady se jí to povedlo docela dobře. Děj je celkem dobře napsaný, místy znepokojující a místy zábavný. To je potom asi jeden z mínusů, film nezvládá tón dramatu a komedie zároveň, chce být obojí najednou a tak pořád skáče z jednoho na druhý. Konec filmu mě taky docela zklamal, pro příběh s tak vážným tématem jsem čekal něco silnějšího. Postavy byly ale celkem působivé, hlavně díky hereckým výkonům. Tomáš Hanák je v tomto filmu skvělý, za mě je tohle jeho nejlepší role, on a Donutil mezi sebou navíc mají skvělou chemii. Kamera je jako ve všech ostatních filmech Věry Chytilové velmi chaotická a i když se to k tomuto filmu většinou hodí, najde se pár scén, kde by se hodil jiný styl natáčení.6/10