Partyzánská stezka (1959)

Kto nebol iskričkou potom pionierom a nakoniec zväzákom len veľmi ťažko pochopí tento výborný film. Pochopiteľne, že z neho srší ideológia, ale niet sa čomu čudovať film bol natočený v roku 1959. Ale trocha z histórie. Pionierska organizácia ktorá združovala aj iskričky  (6. až 8. ročné deti) vznikla 24.4.1949. Išlo o masovú volnočasovú organizáciu pre deti od 6 do 15 rokov. Zaujímavý je pohľad na behajúce deťúrence bez tabletov, mobilov a bez obézity. Veď, čo bolo zle na týchto organizáciách, si môžete vydedukovať aj z ich sľubov. Iskra sľubovala, že  „Domovina moja krásna sľubujem ti v tento deň, že ja tvoja iskra jasná, tebe k sláve vyrastiem“. Iskra hovorí pravdu. Iskra chce veľa vedieť a poznať. Iskra rada cvičí, spieva, kreslí, hrá sa. Iskra je pracovitá a pomáha rodičom. Iskra chce byť pionierom. A potom pionier. “Sľubujem pred svojimi druhmi, že budem pracovať, učiť sa a žiť podľa pionierskych zákonov, aby som bol dobrým občanom svojej milovanej vlasti Československej socialistickej republiky a svojím konaním chrániť česť Pionierskej organizácie a SZM“. A zase podmienky sľubu. Pionier je oddaný svojej socialistickej vlasti a KSČ. Pionier je priateľom Sovietskeho zväzu a obhajcom pokroku a mieru na celom svete. Pionier si cti hrdinstvo práce a boja. Pionier svojím konaním, učením a prácou pomáha pri budovaní socialistickej vlasti. Pionier je hrdý na svoju Pioniersku organizáciu SZM. Pionier sa pripravuje na vstup do Socialistického zväzu mládeže. No a z malými úpravami by to mohlo platiť aj dnes. Ale kde sú tie časy, keď sa deti hrali na lúkach, pohybovali sa v prírode a žili skromne ale citovo bohato. Tí, ktorým to niečo hovorí isto iste si spomenú aj na „dobrovoľnú“ účasť na súťaži na Partizánskom chodníku, či sme boli takí oduševnení, ako deťúrence v tomto filme, si už nepamätám (to už je kopa rokov).

Jak jsem se v komentarich docetl, vypravec ma byt stejny jako ten z Cesty do praveku. A ja pak, proc behem sledovani vidim jistou podobnost. Tak krome barevneho formatu, je to v dnesnich ocich snad jeste vetsi pravek, nez ten Zemanuv. Ale vidim to jako cenny dobovy film. Zpusob, jakym oslovuji tvurci detske divaky uz dnes vskutku nenajdete. Potesi i zabery na novou vystavbu v ostravske Porube. Opravdu by byla skoda, zatratit tento film uplne...

„Film byl natočen u příležitosti 10. výročí založení pionýrské organizace.“

Právě proto, že film zneužívá dětí a přirozeného dětského nadšení, je to taková prasárna. Navíc se tam občas neříká tak úplně pravda. Například ve vápence v Nemcovej vraždily především Hlinkovy gardy. A nejenom partyzány, ale všechny, kdo byli podezřelí z podpory SNP, ale také všechny osoby „nepohodlné“, jako třeba Židy.
Docela se divím, že tento film není za rok 1959 na posledním místě.

Skaly a ľudia a První parta tento film převyšují o několik úrovní. Lepší jsou i Slečna od vody, Zkouška od vody a Zpívající pudřenka. A Prázdniny v oblacích a Přátelé na moři sice o fous, ale řekl bych, že také.

Ať si kdo chce co chce říká tenhle film, navzdory tomu, že je velice silně poznačen komunistickou ideologii 50. let 20. století, krásně ukazuje tu dětskou hravost a bestraostnost spojenou s dobrodružstvím v přídodě což dnešní děti, želbohu, již prakticky naprožívají. Po formální stránce (zvláště kamera) je film, bych řekl, na dobu svého vznku nadprůměrný, i dialogy jsou přirozenější a působí věrohodně. Sečteno a podtrženo: koukatelné. :o)

Pro mne úplně neznámý film. Přesto, že je nesmírně poplatný době, v které vznikl, to není film, podle mého názoru, špatný. V době vzniku filmu jsem neměl o nějaké pionýrské organizaci a partyzánech ani ponětí a nedovedu proto posoudit, zda se tehdejší děti pubertálního věku opravdu dokázaly tak nadchnout pro putování po stopách partyzánských bojů. Když se však na tento film podívám dnešníma očima, tak vidím, že se jedná o perfektně připravenou prázdninovou akci na způsob hledání „multikešky“. Dá se tedy směle prohlásit, že svým námětem tento film předběhl dobu o dobrých 50 let. No, uznejte sami – takový film přece stojí za zhlédnutí. Mimořádně milé bylo, sledovat, s jakou samozřejmostí se mezi sebou domlouvaly české a slovenské děti, zatímco dnes ty české těm slovenským nerozumí. Za upozornění stojí i to, že v jedné z hlavních rolí vystupuje 27letý Miroslav Zounar.