Paříž, když to hoří (1964)

Docela milá a celkem i vtipná satira na popcornovej Hollywood, zabalená do romanťárny ušité na míru pro jako vždy okouzlující Audrey, kterou navíc skvěle doplňuje Holden.  Potěší i Curtis a stejně tak odkazy mrkající na klasiky jako Casablanca, Sunset Boulevard či Snídaně u Tiffanyho. Jo a nejvíc mě rozsekalo: "ty jsi rudá kůže?" "těší mě, já taky":)) Po shlédnutí pochopíte... No, nedá se nic dělat, pro tyhle starý nonšalantní komedie mám slabost, stejně tak jako pro nejkrásnější oči a úsměv belgicko-hollywoodské princezny:)

Prvních třicet minut bylo super, ale pak tempo upadlo a scenáristovi došly nápady. V zoufalství začal do děje tlačit na sílu vymyšlené scénky, takže místo hravé a emocemi nabité taškařice mu z toho vyšla stokrát omletá variaci na letní romantiku, která je tak trochu mišmaš. Něco z dojmu zachránil William Hoden, který nehrál ani věčné opilství, ani špatně skrývanou náklonost k Audrey Hepburn, a něco pochopitelně zachránila ona. Chápu zuřivé obhájce i odpůrce tohohle filmu, ale nesouhlasím ani s jednou skupinou. Pro mě je to lepší průměr, který si na klasiku jen hraje.

Audrey by dokázala vnést šarm a krásu i na toalety na brněnském vlakovém nádraží. I když Holden zrovna nepatří k mým favoritům, nijak to Audrey nekazil. Překvapivě trapně však působil Curtis. Komedie je to především konverzační a s něžným úsměvem si střílí z filmového průmyslu. Přesto mi nasadila brouka do hlavy, jestli se opravdu nechal Shaw při psaní Pygmalionu inspirovat o skoro sto let starším románem, neboť se mi ta podobnost náhle zdá velmi realistická.

Úvod hrozný jak ze současného hudebního videoklipu. Po pár minutách, co Hepburn vejde do scénáristova bytu, začíná podezření, že to bude pěkná nuda a bohužel oprávněné. Pokud začnou padat rádoby chytré narážky na něco, v tomto případě filmové scénáře, je osud filmu zpečetěn. Tuto šeď se snaží narušit jakási pestrost různých scén a mikropříběhů, coby možných variant scénáře, ale zcela neúspěšně. Možná ale ti, co se živí filmem, nějak více porozumí a to svoje si tam najdou. Pro mě to bylo tak nezáživné a odtažité, že mně bylo úplně jedno, jestli se podaří scénář napsat nebo ne.

Opět jedna skvělá komedie. Líný scénárista si najme písařku, aby za dva dny stihli napsat scénář k trháku, který očekává jeho producent. A rozjíždí se kolotoč fantazie, dělání si srandy z filmových klišé (ale s láskou) a bruslení mezi nejrůznějšími filmovými žánry. Scénárista promítá do filmu postavy z okolí a do velké lásky sebe a písařku, zatímco se zamilovávají i ve skutečném životě. Je to úchvatně zahrané - Hepburnová je kouzelně naivní, Holden hotový baron Prášil :) je tu pár hereckých i pěveckých cameí (Dietrichová, Sinatra, Astaire) a cameo, který nechce pochopit že je cameo (Curtis) :) A nejvíce jsem se zasmál, když se Hepburnová opije a film se bleskurychle mění na hammer horor, indiánku a letecký film :D