Pan Hire (1989)

Michel Blanc patří k těm hercům, kterým jsem nejenže opakovaně nepřišel na chuť, ale většinou je ani nedokážu vystát, cosi se mi na něm obvykle protiví. Nicméně když nedávno zemřel, řekl jsem si, že bych se měl ještě podívat s ním aspoň na ceněnéhoPana Hirea. No... jako musím uznat, že tady mi téměř nevadil! Ale hodně dělá fakt, že se svým slizkým obličejem se dokonale hodí na uťápnutého chlápka od vedle, kterého většina okolí podobně nemá ráda až nesnáší. Líbí se mi i celkové komorní pojetí filmu založené na vizuálně uhrančivých záběrech včetně atmosférické hry s filtry. Jako pozoruhodná se mi viděla celková výstavba vyprávění, která přes dodržení klasické chronologie vynechává některé důležité události, vrací se pak k nim později ve scénách odhalujících dřívější nejasnosti, a počáteční „podivný“ sled zdánlivě nesourodých výjevů kolem několika postav časem přejde do smysluplného i napínavého příběhu... o lásce, vraždě, tajemství, křivdě i sebeobětování. Nejspíš bych si vymýšlel, kdybych tvrdil, že úplně každá scéna zde dostane hlubší smysl (např. u té „tetovací“ její význam pro zbytek filmu nechápu doteď), ale celkový zážitek mám dostatečně osobitý a silný, i díky pocítění zvláštního vývoje soucitu k původně nesympatické postavě, hudebnímu doprovodu z dílny Michaela Nymana nebo kouzelnému šarmu, který do filmu svou postavou vdechla mladičká Sandrine Bonnaire. Její společné scény s panem Hirem vytváří působivý kontrast ve spojení zdánlivě (nakonec i reálně) neslučitelných duší.[75%]

Mr. Enšpíglnapsal: "Čím víc přijmeš nenápadnost tohoto filmu, tím víc si na konci uvědomíš jeho obrovskou sílu". Súhlasím s ním, pričom buď som rovnako nepochopil vážnosť situácie ako hlavná postava, alebo ma len samotný snímok nezastihol v "správnej nálade". "Pán Hire"je totiž tak, ako píše užívateľ "misterz", dejovo nevýrazným počinom, pričom ja len dodám, že v prípade absencie zásahu do emocionálnej zložky, len ťažko dosiahne to, o čo sa od počiatku pokúša. Ja nakoniec tú tretiu hviezdu dám, no narovinu poviem, že som čakal ďaleko viac. A to najmä od kriminálnej zložky, keďže toto je skôr romantická dráma s prekvapivým, thriller záverom.

Priznám sa, úvod bol veľmi náročný a tiež mi to prišlo akosi dejovo nevyvážené. No postupne veľmi rýchlo, ako sa začali odkrývať karty a pozadie postavy pána Hire, tak ma to vtiahlo a už nepustilo. Režisérovi sa tu podarilo pomerne slušne vykresliť nemohúcnosť, samotu a nešťastie hlavnej postavy. Na slabší nadpriemer to stačí.70/100

Rukopis mého oblíbeného autora Georgese Simenona je zde znát. S panem Hire(m?) se dokonale soucítí a je výborně zahraný. Celou dobu mi asocioval Delonova Jeffa Costella. Myslím si, že by se Delon v dobách Samuraje na takového pana Hire(ho?) dost hodil. Jinak mě film spíš nudil. Závěr byl, ale hodně zajímavý. Donutil mě snímek přehodnotit. Enšpígl to ve svém komentáři vystihl naprosto přesně. Přijímám tedy nakonec nenápadnost filmu jako důkaz velikosti (hustý, co?) a zaokrouhluji na slabší čtyři hvězdy.

Pan Hire se sem tam usměje, ale úsměv mu pokaždé okamžitě spadne, jakoby měl ochablé mimické svaly. Pan Hire občas vypění. Je to stejně nečekané, jako když se usměje. Pan Hire má tvář většinu času bez výrazu a oči s děsivou nehybností fixované na jeden bod. Pan Hire se umí dívat. Pan Hire umí čekat. Pan Hire je vždy perfektně upravený a jeho zevnějšek posiluje dojem neživotnosti. Pan Hire vypadá jako mrtvola vystavená v rakvi. Neživotný pan Hire vyvolává v člověku velmi živé pocity – čím déle se na něj díváme, tím méně cítíme strach a odpor a tím více soucit a smutek. Protože pan Hire má také city.