Dívka na mostě (1999)

Krásny zážitok. Nestáva sa mi často, aby som po dopozeraní filmu mala chuť pustiť si ho opäť od začiatku. Vanesu si pamätám hlavne ako mladučkú speváčku a že je ešte lepšia herečka, potvrdila aj v tomto filme. Adele v jej podaní bola úžasná. Gabor 40-ročný vrhač nožov, ktorý už nemá takú pevnú ruku ako za mlada, sa do nej zaľúbi na prvý pohľad. Potreboval inšpiráciu tohto typu, lásku ktorú na predstavení nemôže a nechce zabiť. Daniel Auteuil nie je krásavec, ale v tejto úlohe milujúceho umelca je absolútne perfektný, naozaj s veľkou charizmou. Atmosféra filmu, dej, hudba, hlavní predstavitelia, nemám za čo ubrať hviezdu. Prajem si len jedno, vidieť to na veľkom plátne a s kvalitným zvukom.

Nezkušená nezralost vs. zkušená nevyzrálost. Setkání dvou lidí, kteří jsou ve své rozdílnosti vlastně stejní. Díky neschopnosti vzájemné přímé komunikace mezi nimi nastane fatální nedorozumění končící tragédií. Filmový závěr je jen snovou fikcí, prolétající mozkem zoufalce. Příběh je důkazem toho, že mnohdy city či sebeintenzivnější porozumění nestačí tam, kde lidé nejsou schopni vyřknout nahlas slova. Třeba tak banální fráze, jako "miluji tě", nebo "potřebuji tě, chci být jen s tebou..."

"Nikdy nevytáhnu šťastné číslo. Znáš ty lepící pásky na mouchy? Jsem jako ony. Přitahuju všechno smetí. Jsem jak vysavač, strhávám sebou všechnu špínu. Nikdy jsem neměla štěstí. Vše, co se pokouším dělat, dělám tak, jak se dělat nemá. Všechno, čeho se dotknu, zhořkne." - "Můžeš mi to vysvětlit?" - "Nemůžeš vysvětlit smůlu."Naprosto dokonalá romance, která netradičně překvapuje v každém okamžiku.. Hlavní hrdinové riskují na každém kroku a hrají si se štěstěnou.. Vyhýbají se lásce, hazardují se životem, absolutně respektují své "divné" povahy.. Šlehají si rizika a věří ve šťastnou myšlenku.. Mladá nymfomanka a vrhač nožů roztáčí kola osudu v dynamické road-movie.. Jedna z nejsilnějších smyslných scén je bezkonkurenčně sekvence s prkny.."Řeknu Ti historku. Kdysi dávno, jsem žil v jedné ulici, v čísle 22. Viděl jsem do domku naproti přes ulici, a myslel si o těch lidech, že jsou šťastní, jejich pokoje byly víc prosluněné, jejich večírky víc zábavné. Ale ve skutečnosti byly jejich pokoje tmavé a malé, a oni také zírali jiným do oken přes ulici. Protože si vždycky myslíme, že štěstí je to co nikdy nemáme."|filmová výzva - Enšpígl|

-4*taková odlehčená festivalovka, která mi připomínala "Novou vlnu" ve starších francouzských filmech. Nápad je originální, provedení mě taky nezklamalo a tak mě to bavilo až do konce i díky hereckým výkonům ... a to jsem se bál Vanessy, ale role jí padla jak ulitá. Napětí je dobře udržováno díky pravidelné dávce nebezpečí, kdy už se ten nůž zapíchne :-). Takže se to přehouplo i přes hranici 4 hvězdiček. Opakování asi nehrozí, ale artovým vyznavačům doporučit můžu.[ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ]

Důkaz, že Leconte také umí něco jiného než kriminálky, ze kterých jsem ho znal doposud. Tentokrát se jedná o originální prostředí, kdy nejde snad o nic jiného než o štěstí. Neznám lepší film, který by lépe narážel na témata jako štěstí, osud či jakési melancholie. A neznám lepší romantickou scénu než tu s cvičným házením nožů, vzrušenou dívkou a prosvítáním slunečních paprsků, kdy je vše doprovázeno takřka idylickou hudbou. Kam se hrabe Titanic.