Nemravná nevinnost (1996)

„Urazit a zesměšnit, potupit a zhanět, krále svého pobavit, jak panák se klanět.“ Duchaplnost ve  službách jízlivosti, slova ostrá jak meč a jedovaté bonmoty coby smrtící zbraň. Jak velké ego a jak malé péro musí šlechtic mít, aby se vyžíval v oblíbené kratochvíli královského dvora, zašlapat někoho do bláta všeobecného posměchu? Ponceludon de Malavoy takový není a o blátě ví své. Jeho panství je jen bažina plná komárů a nemocí, poddaní umírají záhy. Do Versailles přiváží projekt na vysušení bažin, horoucí srdce a břitký jazyk. Markýz Bellegarde (skvělý Jean Rochefort) ho učí, kudy tudy ke dvoru a do přízně vrtošivého krále, a dává mu lekce z konverzace. Pohotové poznámky, pikantní narážky, lechtivé dvojsmysly, zábavné paradoxy. A pozor: „Nikdy se nesmát vlastnímu vtipu!“ Zneklidnil mě markýzův povzdech o stárnutí, když ho napadl bonmot se Samsonem a oslí čelistí, bohužel pozdě. To znám. Víc než slovní ekvilibristika napudrovaných šlechticů mě zaujala krásná Mathilda s bujným dekoltem, její vášeň... pro vědecké bádání a to, že těsnost potápěčského skafandru testovala na králíkovi. Přežije ušák ponoření do studny? A jak hluboko se ponoří Ponceludon do očí Mathildy? Co na to zhrzená baronka Blayac, bude mu to přát? Nebo zasyčí vzteky a začne mu u dvora mydlit schody? Netušíc, že zbytečně. Ludvíka XVI. smete revoluce a z hraběte Ponceludona de Malavoy se stane prostý občan Grégoire Ponceludon. A ty močály v Dombes vysuší.

Preddekapitáciou monarchusa na dvore žilo všelijako. Ale inak zhruba tak, ako sa žije dnes. Len pestré kostýmy sa vymenili za módne róby a obleky, ale vlezdoprdelectvo a ludrizmus v spleti intríg ostal ľudstvu príznačný snáď od dôb Mezopotámie alebo od dôb opíc na stromoch. Film je nabitý slovnými hračkami a vtipnými dialógmi, no z toho dôvodu je lepšia cesta vidieť ho v origináli a mať znalosti francúzskych rečových obratov. Zosmiešnenie doby nebolo dokonalé, ale stále pre mňa lepšie akoNebezpečné známosti, kde boli vysoko vzhľadovo pozáruční herci, kým tu ostala tá šťava.

-3*Námět a zdejší obsah mě nalákal na tento historický film, který měl být i zábavný. Na můj vkus tam toho humoru bylo míň než jsem čekal, ale jinak to není špatně natočený film. Společenská pravidla tehdejšího francouzského dvoru byly opravdu poněkud extravagantní a srovnal bych je spíš k společenským hrám či jinému sportovnímu zápolení a bez protekce to samozřejmě taky nešlo, ale to tu máme i dnes. Herecké obsazení slušné a totéž platí i pro výpravu. Jen ten příběh mě tolik nenaplnil, ale k tomu ani neměl vysoké ambice a navíc dialogy a slovní hříčky víc vyniknou nejspíš v originále. A proto zůstanu jen u slabší průměrné známky[PŘÍBĚH:1///SMYSL:1///ATMOSFÉRA:1///TEMPO:1///ORIGINALITA:2///NÁLADA:1+///ART:1///STYL:2///CASTING:2(3*MAX) ]

Zaprášený portrét aristokratické společnosti na dvoře Ludvíka XVI., která byla rájem pro bezcharakterní predátory a peklem pro člověka, jehož pohnutky nebyly výhradně egoistické. Pod pudrem a dekadencí se skrývá prázdnota a z uctívané duchaplnosti zbraň nebezpečnější, než soubojová pistole, protože pro aktéry této přehlídky povrchnosti je společenská smrt horší, než ta fyzická.

Všechny historické filmy jsou především výpovědí o současnosti. Tak i tento evokovaný svět rokokové mocenské elity, uzavřený jen do sebe a slepý ke zbytku společnosti, beroucí stát jako svou kořist, neschopný hlubšího citu či hlubší rozvahy, což maskuje povrchní ironií a zábavností, korumpující každého, kdo se oň jen otře, se vztahuje k naší době. Zábavnost začíná být nejvyšší "ctností" dneška. Ten přízračný bál v pitoreskních róbách a kostýmech ke konci filmu je příznačný. Kdo to říkal, že za revoluce je zodpovědná v první řadě vládnoucí vrstva? Jinak, výkony Jeana Rocheforta a Fanny Ardant jsou skvělé.