Maigret a záhada mrtvé dívky (2022)

Po shlédnutí všech(?) epizod s Bruno Cremerem plus těch s J. Gabinem či R. Atkisonem mi přišel tenhle díl podstatně slabší. Starý, unavený detektiv snažící se vyjít do 6. patra - vlastně jsem G.D. hned ani nepoznal. Tolik v tom Rusku zestárl a ztloustl.  Nemělo to ten "správný spád", nevím přesně co mi na tomhle zpracování vadilo - zkrátka se mi to moc nelíbilo.

Podle mne velmi dobrá verze Maigreta, Depardieu se na něj  hodí a pomalejší tempo filmu není na překážku, naopak tak nějak dotváří tu správnou atmosféru. Nenudila jsem se a film považuji za velmi solidní zpracování klasické detektivky. Určitě bych se podívala i na další maigretovské filmy v tomto obsazení.

Vcelku priemer. Celé sa to odvíja pomaly, natočené srandovne, tú rozkývanú kameru som akosi nepochopil, ale nevadí. Depardieu to dal vcelku dobre, akurát vyzerá ako taký vínny sud na nohách a potáca sa celým dejom, posedáva, popíja víno, vyšetruje si a nakoniec to proste dá. Nijak výrazné, vcelku tiché, pomalé. Ako Maigret. Dalo sa, ale už som videl lepšie adaptácie. Na druhú stranu to nebola katastrofa.

Prozřel v Rusku, Depardiere, hodně, i když dost pozdě, ale prozřel. Na dlouhých pohledech jeho Maigreta do nikam je to znát, přijde mi. Srále unavený, příliš těžký na nějaké akce. Tak většinou posedává, žmoulá nezappálenou dýmku a dumá. Už ale nedumá "po russkymu", ale pěkně po simenonovsku. Vrací Maigretovi něco z J. Gabina

Paradoxně největším problémem tohoto filmu je nehorázný Depardieuho pupek, který ho nutí chodit jako robota a kymácet se při chůzi ze strany na stranu, což vypadá nesmírně směšně. Ale jinak je to psychologická detektivka se zajímavým podtextem o mrtvé dceři a snaze pochopit ty dvacetileté holky, proč do té Paříže vlastně jezdí, když je v ní nečeká nic dobrého, plus ona psychologická snaha je pochopit. Navíc je tu fajn skvělá scéna s mystickou dvojnicí na plese, ta se mi hodně líbila. Jen jsem se tedy skutečně musel oprostit od postavy, myšleno těla, jakou Depardieu žel oplývá v míře převeliké... Jako on měl být Maigret opakem sušinky Simenona, prostě udělaný chlap, takový řekněme Srstka obdařený inteligencí a empatií, hromotluk dobráckého srdce... ale ne tlustoprd. Zase je fakt, že tam, kde to Depardieu má uhrát psychologicky, tak mu to docela jde, což činí film uvěřitelným. Má to i zvláštní, nostalgickou náladu (včetně úplně posledního záběru) a projdeme se zajímavými zákoutími a zapadlými uličkami Paříže.