Dejte mi pokoj! (2014)

Na prvý pohľad typická francúzska komédia v ktorej sa donekonečna kecá, ale príliš to nefunguje. Námet je jednoduchý. Chlapík si kúpi svoju vysnívanú platňu a chce si ju konečne vypočuť. Ale celý deň ho niekto otravuje, chce po ňom niečo, zrazu chcú všetci odhaliť dlhoročné tajomstvá, prípadne si vyčistiť vzťahy. Ale celé je to také nezaujímavé a humor dvakrát dobre nefunguje. Aspoň, že to je krátke, tak raz sa to dalo vydržať. 4/10

Vyborna komedia, plna sviezeho humoru. Jedna vtipna situacia stredia druhu, dialogy su dynamicke a jednotlive sceny spravne blaznive. Dejiskom zaplatky je pritom len obycajny byt. Viem si zivo predstavit, ako moze fungovat i povodna divadelna hra. Christian Clavier je tu vskutku skvely, najma ked uvazim, ze prave na nom cely film stavia. A co je najdolezitejsie - tak schuti som sa uz dlho nezasmial.80%.

Měli mu dát pouhou hodinu, aby si v klidu poslechl právě koupenou vinylovou desku. Ale ani to mu vlastní rodina a příjemní sousedé nedopřáli. Dostal jen spoustu stresových situací. Vtipná konverzačka kterou táhne výborný Christian Clavier a ani ostatní aktéři se nenechávají zahanbit. "Poláci chtít práci. Poláci dobrý na trubky." Bavila jsem se, zrelaxovala a co chtít v tomto předvánočním shonu víc.

Zdařilá adaptace divadelní hry Tichá hodina Floriana Zellera, což je právě trochu znát i na filmovém zpracování. Těšil jsem se na   herecký koncert Christiana Claviera, ale moje očekávání nebylo splněno. Vinu částečně  nesou nesnesitelní sousedi, vietnamští imigranti a pitomá milenka Elsa. Z toho bych se   pominul sám, sejít se v jeden den tolik problémů najednou. Závěr filmu ve starobinci, kdy Michel navštíví svého otce, který je stejným fandou na jazz a staré desky jako on, je pro mě černým humorem. Pro Michela je otec   jediným, kdo pochopí hodnotu a výjimečnost elpíčka, ale zjistí, že senilita pokročila. Roli otce si zahrál Jean-Pierre Marielle, 82 let,   legenda francouzského filmu (není uveden v obsazení).

Alespoň na jednu hodinu Dejte mi pokoj!, Une heure de tranquillité, žadoní hrdina tohoto příběhu, a ono se mu to nesplní. Je z toho nakonec den blbec, kdy se toho téhle postavě zkazí mnohem víc, než co se ráno dalo představit. A to ten den začal tak krásně. Nejdříve to napsal Florian Zeller jako divadelní hru, a je to znát, a pak ten prostý příběh spolu s režírujícím Patrice Lecontem převedli na obrázky. P.S. To jsou řádky o příběhu, ne o filmu z něj.https://www.macguffin.cz/