Ozvěny mrtvých (1999)

Ironií je, že jsem u scény hypnotizace vlastně taky usínal, nicméně je to taková devadesátková duchařina ve stylu 'The Sixth Sense', podobnost obou snímků se nabízí... Bacon loboval aby film releasnuli dříve, ale nevím jestli by to znamenalo "vítězství" 'Stir of Echoes', i kdyby k tomu došlo. Tom Witzky (Kev Bacon) má waifu a syna, co si povídá s imaginárníma kamarádama, což se na první pohled zdá normální. Tom chce druhé dítě, mít dobrej život a zaopatřit rodinu. Při jedné oslavě mu to nedá a nechá se zhypnotizovat jednou z kamarádek, což v něm "otevře dveře" skrz které začne komunikovat se světem duchů (což je něco, co po něm podědil i jeho syn), vize, hlasy, flashbacky, konstantně narušují jeho život, neb duchové v tomhle filmu člověka nenechají, dokud nevyřeší jejich volání, prosby, ale není to tak, že by tu měl Tom call centrum, zápletka se točí okolo jedné zmizelé dívky, která, jak se dozvíme, se snaží s Tomem komunikovat, aby pomohl vyřešit, co se jí stalo a kdo za tím stojí, Tom tak začne rozplétat lokální tajemství a odhalovat, kdo za ním stojí. Ale na konci filmu, i když případ vyřeší, nejsem si jistej, jak se pak dál odvíjí jeho život, protože to vlastně nesignalizuje víc, než malé vítězství, takže mi přijde, že film se soustředí na jednu jakousi zápletku v rámci filmu, ale konec je vlastně velmi otevřený, což mi osobně nevadí, ale dokážu chápat, že ten závěr pak působí jaksi whatever, meh. Typicky devadesátkové, castingem (Kathryn Erbe, Illeana Douglas, dvacítka Jennifer Morrison), hudbou, dialogama. Ten film nedělá nic špatně, ale taky v ničem nějak extrémně nevybočuje, je to ten typ, co kdybych viděl jako děcko někdy večer o víkendu v TV, tak bych u toho asi byl přikovanej a musím uznat, že Baconova sekvence posedlého kopání, kdy zdevastuje dvorek a pak celej barák, aby se dokopal k pravdě, byla překvapivě napínavá. Bonusovej bludišťák za kopanec kýble a vysklení okna, což nebylo ve scénáři. 7/10

Kevin Bacon má krizi středního věku, ale místo aby ji vyřešil motorkou, nechá se zhypnotizovat a začne vidět duchy. Typicky koeppovsky úsporné vyprávění bez zbytečných kudrlinek, několik slušně napínavých scén a jeden naprosto geniální záběr (telefonát při západu slunce nad Chicagem), který je sám o sobě za hvězdu navíc. Příběh mohl být zamotanější, ale všechno do sebe krásně zapadá a na konci jsem se lehce dojal. JestliOzvěny mrtvýchněčím připomínajíŠestý smysl, v jehož stínu se nešťastným datem premiéry a lehce podobným tématem ocitly, je to hlavně citlivým vykreslením tragických mezilidských vztahů.

Film s pár dobrými strašidelnými momenty; speciální efekty jsou velmi dobře zpracované. V některých částech děje vás zaskočí a jsou skutečně děsivé, stejně jako protagonista Kevin Bacon, který je skvělý. Zmínku si zaslouží i zvuk. Samozřejmě si ho musíte pustit v domácím kině, abyste si ho mohli pořádně užít. Scénář je jednoduchý, ale efektní. Doporučuji.

Typický atmosféricky temný thriller filmových devadesátek, který si skvělý scénarista David Koepp rozšiřuje svoji režisérskou kariéru, jež nakonec ruku v ruce vyměnil za pokračování svých úspěšných scenáristických let.. Kevinu Baconovi se po traumatickém zážitku z hypnózy začnou zjevovat duchové, aby ho navedli za řešením vraždy u něj v předměstí, čímž se rozjíždí série paranormálních prožitků, jež si pohrávají s rozumem hlavního hrdiny. Když pak snůška představ začne dávat dohromady smysl, už je pozdě na to zjišťovat čí životy jeho hon za pravdou poznamená.. Solidní investigativní duchařina, která sice neokouzlí horově žánrovým prožitkem, ale nabídne napínavé řešení místní záhady, která byť se někdy až příliš opírá o "Spáčského trýznitele" Bacona, od začátku do konce šlape, jak má..70%

V roce 1999 viděl mrtvé lidi kdekdo, ale jen Kevin Bacon kvůli nim začal hloubit novou trasu chicagského metra! Něco víc v sobě skrývají scény hypnózy a ta úplně poslední s míjejícími domy, ale jinak si Koepp, hledající inspiraci v Hnusu, Rosemary má děťátko a Mrtvé zóně, tak nějak nevzrušeně jede v průměrných žánrových kolejích s návěstidly kriminální linky. Trochu to drncá předvídatelností (okruh možných pachatelů či využití zavíracího nože v kabelce manželky), ale divák je k cíli dovezen, aniž by pohledem hledal záchrannou brzdu. Vývoj klasické lekací scény se skříňovým zrcadlem v koupelně je podobně zajímavý jako u scén se zavírajícími se dveřmi ledničky (viz. Pod povrchem). Ten letitý trend nyní často tvůrci přetáčí a v odraze zrcadla a za dveřmi ledničky naschvál nečeká nic. Je ale jen otázkou času, kdy přesvědčení diváka, že kde něco kdysi bývalo, tak nyní už není, bude zase lámáno nazpět. Hororový fanda musí být pořád ve střehu..