Bitva u La Plata (1956)

Celkom dobrý vojnový film pripomínajúci príbehom "Pod deseti vlajkami" či "Mořští vlci". Opäť ide o nemeckú loď potápajúcu britské lode v Atlantiku a Indickom oceáne. Tentokrát sa však jedná o vreckovú bojovú loď Graf Spee a jej kapitána Langsdorffa, ktorý však svojím profilom pripomína kapitána Bernharda Roggea z filmu "Pod deseti vlajkami". Herci svoje postavy stvárňujú celkom dobre hoci určitú dobovú pózu tu cítiť. Produkcia je dobrá a námorný život aj námorná bitka sú zachytené veľmi presvedčivo a tentokrát žiadne lacné makety. Samotná bitka je však zobrazená len z britskej strany čo pri striedaní scén jednotlivých vnáša do príbehu zmätok, pretože sa akosi implicitne očakáva aj akcia protivníka, ktorá je nemenej dramatická.  Dej však podlieha skokom, pri ktorých sa bez vysvetlenia zrazu ocitá na inom mieste, čo tiež neprispieva pochopeniu súvislostí. Okrem bojovej vravy má však aj humornú dohru, keď je konečný osud nemeckej lode po diplomatických naťhovačkách komentovaný americkým agentom v priamom prenose rozhlasom, akoby to bol futbalový zápas. 70%

Pár filmů o námořních bitvách za druhé světové války jsem již viděl. Tento je pozoruhodný právě tím, jak zajímavě se k sobě chovali nepřátelé. Grafa Spee Langsdorff ctil mezinárodní úmluvy a přestože se jinak nacisté nechovali k nikomu zrovna v rukavičkách, on dokázal ocenit soupeře. Jinak ale spíše dominuje politika, ačkoli si na své přijdou i fanoušci námořní bojové techniky. Velmi pozoruhodná je úloha jihoamerických států, my vidíme Uruguay. Faktem je, že o tom bych rád ještě viděl nějaké filmy nebo dokumenty. Úloha neutrálních států mi není zcela jasná. Možná trochu naivní či přehnaný je konec.

Trefně řečeno: Bitva u La Plata nijak nevybočuje z řady válečných filmů té doby, a to se ale stále cení. Jistěže, komparz byl jako kdyby neexistovala chudina, zločiny kapitány zásobovací lodi se zde neukazují a britské námořnictvo je tu standardně hrdinné a skoro usměvavé. Přesto je film poměrně podrobný k událostem a to se cení, zvláště když se objevuji válečné filmy "na motivy" realit, což dráždí kde koho vyjma konzumního diváka, kterému je to fuk. Tady si fanda smlsne.

K mému zájmu o námořní boje druhé světové války mě přivedly knihy Miloše Hubáčka a první z nich byl svazek Moře v plamenech, jehož úvodní obsáhlá kapitola pojednávala o honu na panzerschiff Admiral Graf Spee. Miloš Hubáček psal literaturu faktu opravdu poutavě, nešetřil detaily (proto jsem si jeho knihy tak oblíbil) a já můžu konstatovat, že se britští filmaři pevně drželi faktů, od nichž se odkláněli jen ve chvílích, kdy zobrazovali výsledky britské palby. Oba lehké křižníky mohly německému korzárovi způsobit maximálně ztráty na lidech, poškodit dřevěné součásti lodi, lehce pancéřované části nástaveb a zle poničit nátěr. Komodor Harwood měl tedy štěstí v tom, že byl kapitán Hans Langsdorff sice skvělým korzárem, který navzdory všem očekáváním dodržoval konvence v tomto oboru, na druhou stranu se ale ukázalo, že v ostrém boji ve většině ohledů selhal, protože se před zahájením bitvy, v jejím průběhu i po ní nedopustil jen jedné chyby, ale spáchal jich celou řadu. Pokud jde o použitá plavidla, cítil jsem se dost zvláštně. Jasně, Admiral Graf Spee dopadl, jak dopadl, jeho sesterské lodě naplnily svůj osud na Baltu, takže skutečný vzhled německého korzára může divák vidět jen na fotografii v kapitánově kajutě, proto ho ve filmu suploval poněkud přerostlý americký těžký křižník Salem třídy Des Moines, u něhož se tvůrci ani nesnažili zakrýt jeho kódové označení. Podobně to dopadlo s Exeterem, který podlehl přesile v Jávském moři a jehož sesterská (ale vzhledově odlišná) loď klesla ke dnu u Kréty, takže ho Britové museli nahradit lehkým křižníkem; stejně dopadl i Ajax (sešrotovaný v roce 1949) a jediným původním účastníkem bitvy tak byl v době natáčení Achilles, i když i on už postrádal dělovou věž X (odstraněnou v průběhu války ve prospěch navýšení protiletadlové výzbroje). Posila v podobě těžkého křižníku Cumberland byla sice původní, ani tento veterán už ale neměl věže svých 203 mm děl, protože už měl svou poválečnou podobu experimentálního dělostřeleckého plavidla. Šmarjá, jsem zase odbočil ke svým zájmům; musím každopádně uznat, že Britové dělali, co mohli, aby vzdali čest svým hrdinům, neváhali ani ocenit kvality svého protivníka a za to si u mě zajistili respekt i čtvrtou pěticípou. / Poučení: Modernější verze příběhu Davida a Goliáše, která je, na rozdíl od svého pohádkového předchůdce, pravdivá.

Jeden z mnoha ne zas tak známých válečných filmů roku 1956. Bitva u La Plata je podle skutečné události takže tomu těžko můžu moc vyčítat. Je to zkrátka britský válečný film bez větších hereckých jmen a s britsky suchým, dokumentárním způsobem natočení. První hodinka je dramatické pronásledování německé lodě, okořeněná gentlemanským vztahem britského a německého kapitána a je to docela slušné. Jenže následná bitva je natočená naprosto nezajímavě, v podstatě z ni nepochopíte proč Britové prohráli a následná dohra v Urugyai je bohužel už celkem nudná a o ničem. Zkrátka čistý průměr.