Omen 3: Poslední střetnutí (1981)

Tento film příhodně uzavírá trilogii Omen, jeden z nejvíce znepokojivých filmů všech dob. Damien (v podání flegmatika Sama Neilla) je nyní mocným politikem, který využije veškerou svou moc k nastolení království temnoty ve světě. I když se objevují určité nadsázky, jako například členové satanského kultu, nechybí ani skvělé momenty, jako například sekvence, ve které Damien nařizuje popravu všech narozených v den znovuzrození jeho úhlavního nepřítele Ježíše Krista.

poslední a závěrečný díl trilogie o zrození "satana" z vlčice.. podle mě úplně mimo oproti dvojce, která je senzační, kdy role mladého kadeta Damiena je zde přepsaná v nepříliš sebe sama uvěřivšího "pána pekel", zahraného spíš jako vampýra s dlouhýma řezákama, nebo už připomínající archeologa z Jurského parku..

Na filmu jsou videt penize, tudiz byl urcen pro kina a ne primo na video. Bohuzel scenar v nekterych situacich pusobi totalne nesmyslne a chovani nekterych postav je diky tomu nepochopitelne tragicke. Stejne tak se to docela vlece a spousta scen je zmytecne natahovana. Prijde mi, ze produkce filmu musela byt nejak komplikovana ci zacarovana, jinak si tak do oci bijici nesmysly nedokazu vysvetlit. Promarnena sance.

Ucházející tečka za Damienovým příběhem, která  nečpí sírou ale tuctovostí a téměř televizním zpracováním. Dospělý Damien v podání Sama Neilla je moc fajn a jeho modlitby mají příjemný punc nesvaté mytologie. Opět se nám pak vrátil pekelný pes a vraždy mi vůbec nepřišly špatné, zejména hned ta první s brokovnicí stála za to, ale jinak jsem přes veškerou snahu postrádal napětí, o strachu už pak vůbec nemluvě a finále bylo víc než trapné. Klasická lidovka.

Už tady zkrátka na mě nedolehla ta tíha hrozby, jako v prvních dvou dílech. Tam bylo stěžejní ukázat, že i absolutní zlo se může skrývat za dětskou tvářičkou a ten kontrast nevinnosti a něčeho naprosto zlého byl hnacím motorem zápletky. Tady máte Sama Neilla v perfektně padnoucím obleku v pozici ambasadora a na mě se žádný strach z něho nepřenesl, byť za jeho upřeným pichlavým pohledem je cosi znepokojivého. Od setkání se svým „kultem“ kdesi v horách, což je asi nejvíc WTF scéna celé franšízy, to jde s napětím do kopru úplně, a film se stává naprosto směšným, vším, co se tam děje. Má to za celý film jednu jedinou pěkně komponovanou scénu, která by se dobře prodávala v upoutávce, zbytek je zmar. Aspoň, že tam je hudba nikdy neselhávajícího Jerry Goldsmitha, kterou si ten film vůbec nezaslouží.