Oko (2002)

V časoch na začiatku nového milénia, keď sa mainstreamovým hororom valila ázijská duchárska vlna, tu okrem slávneho Kruhu bolo aj napríklad hongkongské Oko. Film s dobrým ústredným nápadom transplantácie očí, po ktorej vidíte duchov, mal až taký úspech, že sa aj on dočkal amerického remakeu. Ale o ňom inokedy. Páči sa mi celkový vizuál, film má zopár dobrých scén a fajn hudbu, ale takisto niekoľko vyslovených sprostostí, jednoduchý a prvoplánový scenár a trochu zbytočné, viacvrstvové finále. Svoje miesto v histórii Oko asi má, ale dnes už tak diváka neosloví. Vychádza mi to na priemerné tri hviezdy, ani o nič viac.

Mun má radost, konečně se našel dárce rohovky. Po operaci a sundání obvazů konečně objevuje svět kolem sebe. Jenže vidí i něco, co vidí jen ona. Mrtvé lidi, černé stíny. Je zmatená a nikdo jí nevěří, kromě jejího psychiatra, mladého lékaře Loa. Spolu se vydávají najít její dárkyni rohovky, protože mají pocit, že vidí to, co viděla ona… Horor je vysoko hodnocen, ale já jsem zklamaná. Nebylo to děsivé, je to ale 20 roků starý horor (sakra, ten čas letí takhle rychle?!), takže tehdy to možná stačilo, na dnešní průměry už ne. Byla to nuda, jednou jsem u toho usnula, tak jsem čuměla dvakrát. Nula děsivosti, nula lekaček, hlavní hrdinka mdlá jak lečo. Nee, to se mně moc nelíbilo, sorry…

Zaujaly mě hned úvodní titulky. Ukázat titulek nejdřív v Braillově písmu a pak přes něj nechat postupně přejet titulek v latince mi přišlo velmi nápadité. Výborný námět. Kdyby byl konec lépe myšlenkově dotažený nebo možná nebyl přetažený, bylo by to na plný počet hvězdiček. Idea filmu mi vzdáleně připomněla znamenitou hororovou povídku Modré čočky od Daphne du Maurierové. Nezfilmoval ji někdo? V databázi ČSFD jsem takový film nenašel – hledal jsem i podle jména autorky literární předlohy.

Já takovéto asijské hororové kinematografii prostě vůbec nerozumím, sorry jako. Má to být rádoby strašně umělecké, ale výsledek je vždycky jen zmatená a extrémně nudná zmuchlanina bez jakékoli vyšší myšlenky nebo hodnotnějšího nápadu. Hudba úplně debilní a na nervy jdoucí, kamera hnusná, scénografie k blití a režije schizofrenní - zase jakoby jste se dívali na dva filmy najednou, protože to svými ambicemi uplácávají dva lidé zároveň. Tady navíc, oproti například takové sérii "Ju-On", prostě "Oko" není ani krapet strašidelný film. Tohle se prostě ani hororem nedá nazvat. Tedy ne z pravé definice toho žánru, jinak asi buhužel ano. A víte, co je na tom úplně to nejhorší? Že já patřím k těm lidem, co si teď prostě i tak pustí dvojku. Ach jo.

Po operaci rohovky čeká Mun ještě o něco větší problém, než to, že ji vyloučí z orchestru pro nevidomé. Vidí totiž věci, které by neměla vidět a které nikdo jiný nevidí. Aby zjistila proč, pokusí se najít bývalou majitelku svých nových očí. --- Zajímavý námět, nebudu psát originální, protože velmi velmi podobný už jsem viděl ve třetíHistorce z márniceod dua Carpenter-Hooper a stejně jako tam mne "oční" zápletka bavila. Tady ji máme jako celovečerní film a mnohem ambicióznější projekt,. A s velmi odlišným vyvrcholením a rozuzlením. To se mi třeba víc líbilo ve zmíněných Body Bags, u tohoto snímku zase musím ocenit atmosféru, která byla v některých chvílích dost dobrá. Finální scénka ve mne vyvolala vzpomínky na Nezvratný osud. Dávám slabší 4 hvězdy.