Prokletí domu slunečnic (2007)

Zábavné a příjemné na zkrácení času, aniž by to bylo něco úžasného, ​​dokáže vás od začátku chytit, má dobré prostředí, docela dobře zvládnutou atmosféru a slušné herecké výkony, nevýhodou bychom řekli, že se zde téměř neobjevují žádná úmrtí a ani tam není moc hororových scén, ale konečný výsledek je docela uspokojivý.

Hodně jednoduchý film, u kterého se dá vypnout a na nic nemyslet. Ano, je to okoukané, ano, jede to podle zajetých kolejí hororového žánru, ano, nepřináší to do světa nic nového a ano, skončí to dobře; ale přesto se na to fajn kouká a člověk se do toho rád napůl ponoří, a to i přes ty nelogičnosti, jakých se film dopouští.Vyhodnocení:Stejně mě ale mile překvapila scéna, kdyKristen Stewartduchové téměř zatáhli do sklepa, protože to jsem až takhle "akční" nečekal

-Co je to s těma vránama?-Nic, páč jsou to havrani!- Prokletý dům? Poltergeist? Ne tak zcela. Úpící duše a jedno tajemství čeká na spořádanou rodinu, co se přesunula z Chicaga na vidlákov a myslí si, jak jim to bude tentokrát klapat. A že předchozí rodině se několikrát neurodilo, než odjela, je neodradí. Kdyby tak tušili! Jenže temné duše vidí jen Jess, kterou tímto považují za magora, a malý Ben, jenže ten mlčí, anžto Jess je kopáč, a tak chudákovi ve velkém městě způsobila šok, až z toho oněměl. Dvě třetiny jsou takové venkovské utahané drama s pár momentkami, závěr nabere konečně obrátky a diváka probudí. Hodnocení ponechávám, ale ani po letech nijak nadšený nejsem. Úvodní titulky ale byly parádní.

OBSAHUJE SPOILERY: V čase prvního shlédnutí tohoto filmu, cca před deseti lety, jsem film považovala za takový hororový průměr. Hranice průměru se ale v tomto žánru už dávno pohybuje někde jinde a teprve když jsem se na něj o dekádu později podívala znovu, připomnělo mi to, jak nevalně na tom byla americká hororová filmová scéna před spásným příchodem Jamese Wanna, který stočil všeobecné směřování vlastních filmů i výtvorů všech jeho následovníků k lepším zítřkům. Z dnešního pohledu The Messengers prostě neobstojí a těžko říct, o kolik lepší to bylo v době jejich vzniku. Film vrství klišé na klišé a napodobuje vše, co jsme i v roce 2007 už viděli tisíckrát - je tu scéna řádícího otce rodiny alá Amityville, rozpadající se opuštěný starý dům, kde straší, přeslazená rodinka, co se do něj nastěhuje a mentálně nevyrovnaná dívka, které nikdo nevěří, ale má pochopitelně pravdu, jako hlavní postava. Kromě toho, že duchové se na scéně objeví asi třikrát a nepostraší snad už ani batole, nedává smysl ani děj, jak je u snímků podobného typu zvykem. Aby zapomněli na trauma způsobené dceřinou autonehodou a ztrátou řeči malého synka, rozhodne se rodina opustit město a začít farmařit na opuštěné rozpadající se farmě, kterou nikdo jiný nechce, zřejmě v naději, že problémy plynoucí z tak razantní změny obživy, s níž nemají zkušenosti, a deprese z temného domu uprostřed nicoty přehluší jejich předchozí trable. Co čert nechtěl, v domě straší, hlavně ve sklepě, kam se před koupí domu zřejmě zapomněli podívat, a rodina se ocitá pod pravidelným útokem agresivního ptactva, což umocní jejich pocit, že na farmě musejí stůj co stůj zůstat, protože je to prostě ideální místo pro výchovu jejich dětí. Naštěstí jim přijde píchnout náhodný kolemjdoucí, co se poflakuje po jejich poli uprostřed ničeho. Nic o něm nevědí a nikdy ho neviděli, nejlogičtější reakcí je tedy svalnatého chlapíka okamžitě zaměstnat a ubytovat pod svou střechou, kde ho klidně můžou nechat na dlouhou dobu, třeba i v noci, samotného pouze s drobnou dospívající dcerkou a odrostlým batoletem. K jejich smůle jim rodinné štěstí pokazí, když si jejich nový kámoš při pohledu na krev vzpomene, že jaksi před lety právě v tomto domě zabil celou svou rodinu, současnost se mu v hlavě smíchá s flashbacky, hrábne mu a vezme na své zaměstnavatele vidle, dokud ho neodrovnají duchové jeho bývalé rodiny. Při závěrečné bitce s rodiči, téměř dospělou dcerou a jejím šamstrem na něj samozřejmě nikdo nemá, přestože jsou protivníci v několikanásobné přesile a na své straně mají hromadu duchů, kteří se ovšem zjevují až na poslední chvíli, aby zachránili situaci jako deux ex machina. Co by to bylo za horor, kdyby všechny postavy s křikem neutíkaly a nečůrali strachy za krabicema, namísto aby něco popadli a bránili se nebo aspoň zavolali policii. Ženské postavy se chovají až směšně nefeministicky, hystericky a nesmyslně, až to vypadá, že tvůrci filmu snad byla parta misogynů, co všechny holky na scéně chtěla ukázat jako co největší idiotky, ale abychom byli fér, jejich mužští kolegové na tom nejsou o moc líp, snad až na to, že tatík se po probodení hráběmi najednou zvedne na nohy a vytáhne dceru ze strašidelné bažiny. Jako pomyslná třešnička na dortu pak působí nechutně přeslazená závěrečná scénka jak z reklamy na ideální rodinku z padesátých let - otec v pracovním úboru na poli u traktoru objímá jednou rukou načančanou ženušku v šatech, která právě přinesla domácí limonádu, zatímco pokorná dcerka chová malého bratříčka a její přítel pomáhá otci na poli - chybí už jen stůl s domácí pečení, krajkové záclonky a šaty ve tvaru A. Jedinou výhodou filmu je asi překvapivá autenticita mladičké Kristen Stewart, která jako otrávená depresivní teenagerka vypadá v tomhle hororu daleko líp než ve Twilightu. Atmosféra babího léta je tu moc fajn, ale druhý díl si teda určitě nepustím.

Bratři Pangové si mě před lety získali filmem The Eye. Celkem zajímavej byl i scénář k filmu Omen jenž ale režíroval T. Kamuttmanoch. Poté jsem na ně nějak zapomněl. Je to nejspíš i tím, že duchařiny už tak moc nevyhledávám. Poslední dobou jen kvůli manželce. A i tentokrát chtěla nějakou duchařinu nebo něco u čeho by se mohla bát. A já si vzpomněl na tyto bratry. Zabrousil jsem teda do jejich filmografie a protentokrát vybral Prokletí domu slunečnic. Při sledování mi ale film přišel jako bych ho už viděl. Nepamatoval jsem si z něho ale skoro vůbec nic. Takže ho hodnotím až teď. Co k tomu dodat. Mě už tyhle duchařiny prostě  neberou tak jako kdysi. Nejspíš je to tím že už je to všechno dokola a lekačky na mě absolutně nefungujou. Manželka byla asi spokojená. Mě to sice neurazilo ale ani nenadchlo. Bratři Pangové mi tentokrát naservírovali slušnej průměr.