Odhalený přístav (2012)

Evropské severské země si nesou stigma depresivních končin, kde se půl roku potýkají s nedostatkem světla a kde se daří alkoholikům a melancholickým duším. Na druhou stranu, Finsko se stabilně udržuje v indexu štěstí na absolutní špičce a většinou vyhrává, takže je to asi jen předsudek. Odhalený přístav tomu předsudku ale vychází vstříc, protože sledujeme množství postav, které jsou vystaveny stresu, nepřátelství a jsou vybavené neschopností vytvářet funkční partnerské vztahy. Tolik bolesti, hořkosti a zoufalství se hned tak nevidí. Je to takové emocionální depresivní porno, ze kterého jde úzkost a až poslední dvě minuty ukazují trochu povzbudivější pohled do budoucnosti některých hrdinů filmu. Velmi dobře zahrané, proti režii nemám připomínky, jen ten výběr motivů je příliš selektivní a rozhodně snímek nedoporučuju divákům se sklony k splínům. Celkový dojem: 75 %.

„A čím chceš teda být? Celebritou? Modelkou?“ - „Já jen nechci být obyčejná. Chci, aby mé jméno vyzváněly zvony. Stát mimo dav.“ - „Takže se chceš stát hvězdou?“ - „Nechci být jen tak obyčejná. Chci, aby se o mně vědělo.“Jenže to si Milla neuvědomila, že když si člověk něco přeje, může se mu to splnit, a to způsobem, který si tak úplně nepředstavoval…Po 2 filmech s válečnou tematikou (Rozkaz a Neznámý voják) jsem se rozhodl zkusit, jak se Aku Louhimies vypořádal s dramatem ze současnosti. Zpočátku není úplně jednoduché dostat se do příběhu, poněvadž těch dějových linek a postav je zde opravdu hodně. Ale postupně se člověk na postavy a jejich různorodé problémy naladí, s někým sympatizuje více, s jiným méně, ale každopádně zakusí nefalšovanou finskou depresi (ačkoliv u nejlepší pasáže filmu, pořádně hořké a upřímné večere, jsem se upřímně bavil). Anebo mají někteří hrdinové přece jen naději? Jistě to není snímek pro každého, a záležet bude také na náladě sledujícího, ale já mu ty slušné 4* rád přiklepnu.

Zpočátku se zdá, že zajímavá mozaika postaviček podivínů bude představovat jakési ryze finské Knoflíkáře, a jejich pachtění zaŠtěstím. Když se někdy v polovině postupně dozvídáme motivace jednotlivých charakterů, tak zjistíme, že sledujeme spíše Samotáře, marně toužící po lásce a blízké duši, což je natolik univerzální, že by se to mohlo odehrávat namísto Vuosaari kdekoliv na světě, třeba zrovna u nás na Jižáku. Dokonce je to místy zábavné, jen ty osudy nevinných dětí mi rvaly srdce na kusy. Tahle člověčinka ubíhá poměrně svižně, a nakonec se ze všech těch střípků poskládá zrcadlo, ve kterém divák nepříjemně, ale přecejen i poněkud smířlivě, zahlédne sám sebe. Propojit to víc, a lépe uzavřít, byla by to taková severskáMagnólie.

Film určitě neměl velkou uměleckou hodnotu.Jeho cena spočívá spíš v tom,jak tvůrci dokázali odhalit lidské nitro.Až na dřeň.Ukázali ,že v každém z nás se skrývá nějaké zvíře .Které když se vypustí ven dokáže nadělat pěknou paseku.Doufám ,že budu mít možnost vidět film ještě jednou...Ne hluboko v noci.

Začínalo to dosť rozpačito, no nakoniec sa z toho vykľula zaujímavá koláž rôznych príbehov, z ktorých niektoré sa pretnú. Všetky spája jedna vec - potreba lásky v živote, mať pri sebe nejakú spriaznenú dušu... Najviac mi bolo ľúto toho chlapca so psom, to mi až navrela hrča v krku. Niektoré postavy ma aj pobavili, napríklad ten pupkatý športovec čo chcel schudnúť - miestami až tragikomické. Celkovo veľká spokojnosť, nadpriemer.75/100