Obracečka not (2006)

Obracečka není typicky ženským filmem,ale pokud odmítáte proniknout víc pod povrch, nebude to zřejmě pro vás to pravé ořechové. Rozehraná partie nutí zamyslet se nad dalším tahem protihráčů. Pomsta může být velice promyšlená a rafinovaná. Většinou není vůbec sladká a nepřináší úlevu. Jen prodlužuje křivdu. Denis Dercourt nabídnul příběh, na který nezapomenete. Je mi líto, že jeho filmy nejsou dostupnější.

Tichá, nenápadná, no nekompromisná a veľavravná. Pritom nebolo treba žiadnych slov, všetko prezradili mimika a gestá hlavnej hrdinky. Taká bola pomsta nešťastnej Melánie. Prísť o zmysel života takýmto spôsobom naozaj nie je bohviečo, z tohto pohľadu jej úškrn na konci aj chápem. Divák si tu navyše ako bonus užije veľa klavírnej hudby a na dospelú Melániu sa tiež príjemne pozeralo. Zaujímavý a nápaditý snímok na tému pomsty.75/100

Stačilo len krátke stretnutie Melánie s Ariane, ktoré v tej jej malej blonďavej hlavičke zasialo zrnko pomsty. Mala to výborne premyslené, ale mala aj poriadne šťastie, že všetko pekne klapalo a zapadlo do jej plánu. Páčilo sa mi to jednoduché, čisté spracovanie. Herecky tiež dobré a o muzike nemá cenu rozprávať ... klasika.

Velmi komorní drama natočené s velkou profesionalitou. Dercourtův dvorní skladatel si dal velmi záležet a téměř se přiblížil Cosmovi. Dercourtovi neodpustím ani drobné zaváhání, zdá se mi totiž, že v něm roste následovník Lelouche s citem pro lásku, drama i hudbu. Proto poněkud povytahuji obočí nad nelogičností a především nepravděpodobností scénáře. Ale záhy jej stahuji zpět a rochním si v kvalitě atmosféry. A kochám se tím, že tohle není primitivní americký brak, v němž musí být vše explicitně dáno pro pochopení i blbými. Tady se hodně mlčí a dívá. Od dobFackyjsem si nemyslela, že ještě někdy uvidím takovou hru pohledů, jakou v ní předvedla Anička Girardot s Lino Venturou. A ejhle, je to tu.

Komorní snímek, který staví na velice jednoduché až průzračné zápletce. Můžeme si klást otázku, jestli je možné, aby někdo zahořel nenávistí kvůli jedné zkoušce (sám jsem ve stejném věku prožíval nejedno hudební zklamání) a jestli by dotyčného, tedy zde dotyčnou, tak dlouho nenávist držela. Odpověď je jednoduchá, je to krajně nepravděpodobné, ale možné i uvěřitelné. Žádné dramatické dějové zvraty, jen klidně plynoucí příběh čtrnácti dnů (plus nutný úvod) mířící k předem odhadnutelnému, ovšem diváky s pochopením očekávanému vyústění. Po soustavných krví zalitých opusech zejména americké provenience milý balzám na diváckou duši.