Obchodní dům (1941)

Pri Obchodnom dome som si tak trochu svojho času, keď som ich tvorbu spoznával, začal uvedomovať repetetívnosť ich námetov a gagov. Tu mi to etše vôbec nevadilo, predsa je ich tvorba na míle vzdialená súčasnej predstave, čo je vtipné a čo všetko znesú široké masy. Zaujímavé, že ma ako súčasného, relatívne mladého diváka viac oslovuje humor zpred 70tich rokov. Marxovcom to na korčuliach svedčí rovnako, ako na bicykloch.

S tímhle filmem něco není v pořádku. Zatímco ostatní marxovská díla mají nadevše propracované gagy zvukové, Obchodní dům je zábavný předně zásluhou gagů vizuálních. Posledních deset minut, napěchovaných tím nejztřeštěnějším fyzickým humorem (natolik nadsazeným, že ani nevadí zjevné užití triků a kaskadérů) bych bez okolků zařadil mezi to nejlepší ze zlatého období němé grotesky. Tím nejotravnějším jsou příznačně (opět) scény jako z prvních let filmu zvukového – zdlouhavá hudební čísla. Nepomáhá ani snaha o jejich smysluplnější zakomponování do příběhu, který je zas nemarxovsky konzistentní, někde začínající a jinde končící. Žádná vzpoura proti klasickému vyprávění. Jestli šlo o záměr, pojmout do obchoďáku situovanou komedii nejkomerčněji, pak sorry za ty ignorantské tři hvězdičky. Marxové dříve dokázali, že umí bavit víc. 65%

Asi moje nejoblíbenější marxovka (pravda, ještě jsem neviděl údajně vrcholnou Kachní polévku). Na rozdíl od mnoha jiných mě hudební, zejména Chicovy vstupy vůbec nenudí, naopak se na jeho klavírní eskapády pokaždé těším. Skvělé je i Grouchovo číslo Sing While You Sale (ta neuvěřitelná dáma s kamennou tváří u kolíbky mě fakt dostala), jen bez toho krasoně Martina bych se obešel. Tolik k obhajobě hudební složky, hájit slovní i situační gagy trojice není třeba. 90%

Takový obchoďák poskytuje komedii téměř neomezené možnosti, se všemi možnými i nemožnými rekvizitami, prodavači a zákazníky, výtahem a kdoví čím vším. Marxové ovšem tento potenciál moc nevyužili a vsadili na trochu nepravděpodobnou detektivní zápletku. Groucho jako neschopný soukromý detektiv, Harpo jako jeho pomocník a Chico jako nejlepší kamarád a bodyguard zpěváka Tommyho Rogerse, hlavního hrdiny příběhu. Asi nejlepší byla v Obchodním domě klasická hudební vystoupení Chica (a skvělý gag hry jeho žáků) a Harpa (koncert spolu s jeho dvěma zrcadlovými obrazy), zcizující Grouchovy narážky („This is a bright-red dress, but Technicolor is so expensive.“ a „I told you in the first reel he was a crook.“) a hodně akční závěrečná honička, překvapivě trikově vymakaná.

Velice podarená muzikálová komédia s bratmi Marxovcami v hlavnej úlohe. Svieže tempo, príjemná hudba a skvelé slovné prestrelky, hlavne v podaní pošahaného detektíva Wolfa. Korunu tomu nasadí perfektný akčný záver. Ináč Tony Martin mi pár krát evokoval božího Káju v jeho najlepších rokoch (spev, haircut, mimika). Doporučujem!