O statečném rytíři Janovi (1970)

Tohle byla strašně málo. Černobílá pohádka i na velmi krátkém formátu dokáže nudit, protože se tu nemá co dít. Haničincová vypravěčka a princezna, Přeučil jako princ, který ji přijde zachránit od zlého monstra. Celý den na něj čeká (proč ta potvora nevyleze dřív???), pak jej samozřejmě přemůže a své vyvolené prohlásí, že na něj má rok a den čekat (proč???). Toho využije podlý princeznin sluha a pod výhrůžkou smrti ho má prohlásit jejím zachráncem a má si ho vzít. Ovšem princezna prohlásí, že si musí rok a den počkat (proč by s tím darebák souhlasit???). A samozřejmě až je svatba nachystaná a utekl rok a den, princ se vrací a .... to už známe. Tohle byla opravdu pohádková bída včetně absolutně tragického studiového podání. Pohádka dle úvodních titulků zařazena do cyklu Francouzské pohádky.(27.07.2025)

Stará “studiovka”na které jsme o vánočních svátcích v 70’-80’ letech pravidelně s radosti koukaly, nic jiného přes rok v ČST nedávali. S vděčností jsme se těšili na výpravné, pro majitele ruských televizorů značky Rubin i barevné, o proti studiovým pro oko tak lacinými nikoliv však na na duchu, pohádkami. Tato je zajímavá tím, že stereotypně zařazen jako záporná postava, je tu Jan Přeučil jako “statečný rytíř”. Hraje ho skvěle, žádný chasník ale “nižší” šlechtic tedy “zeman” dokonce pasovaný na rytíře, kdy a kým to není známo, proto je ten titul velmi nepravděpodobný ale to je fuk. Pohádka nás učí ze poctivost, čest a spravedlivý nikoliv krutý trest vítězí nad lží, zbabělostí a chamtivostí tak dobře zpodobněné Oldřichem Vlachem jako sluhou. Vše ostatní je naivní ať zápletka nebo kostýmy, nicméně nic z toho nepůsobí rušivě nebo nepatřičně ne vše působí poeticky, zásluhou hudby byť byla částečně použita i na historické Inscenaci : Vražda na Zlenicích hradě. Vše je pohaádkové až poetické, Vlach jako padouch je super “podvedl jsem tě králi a zasluhují přiměřený trest”😄😄 Škoda že dnes se nic takové netočí, jen předražené barevné škvára německého typu bez poetiky, a proto si kladu otázku: “kde se stala chyba…?”🥲😢(18.12.2021)

Další studiová pohádka, kde hlavní role hrají Štěpánka Haničincová a Jan Přeučil. Prvně jmenovaná je navíc opět vypravěčkou. Že hraje princeznu, jak nám i úvodní text napovídá - mladou, a přitom jí táhne na čtyřicet, nikomu moc nevadí. Ani J. P. už není nejmladší, když to táhne přes třicítku. Oldřich Velen je přitom jen o deset let starší než Š. H. a o šestnáct od Honzy P. Celá pohádka je zvláštní. Natočená na jednom plácku, což je ovšem jen jedna z věcí, která dojem kazí. Pak je tady dějová nelogičnost. Máme tu prince, který musí celý den čekat než se objeví příšera, která už pobila mnoho vojáků, ale Jan si s ní poradí opravdu snadno, to ti princové museli být fakt padlí na hlavu. A proč Aneta čekala celý rok a neřekla v bezpečí hradu rovnou o lži sluhy? Tam už by jí přece neublížil. Zrovna tento motiv se v pohádkách opakuje docela často. Závěrečná zajímavost: hned první tóny hudby se závěrečnými titulky mi připomněly píseň "Lásko má já stůňu". Schválně se zaposlouchejte.(12.12.2021)