O líné Nitce a prstýnku s rubínem (1984)

Československá televizní pohádka vyprávějící o líné venkovské dívce Nitce (M. Hudečková), kterou se vyhlédne samotný král a chce ji věnovat prstýnek s rubínem a pojmout za ženu. Dívka však musí prokázat pracovitost a během tří dnů utkat vlákno z připraveného materiálu. Mladá dívka pochopitelně ihned zjistila, že na takový úkol nestačí, a kdyby ji nepomohli tři kouzelné přadleny s podivnými jmény, nikdy by se královou ženou nestala. Zápletka této půlhodinové pohádky spočívá v tom, že si Nitka měla zapamatovat jména přadlen, jinak by místo na královském trůnu skončila jako potulná přadlena. V roli krále se objevil V. Preiss, jeho rádce představoval L. Potměšil a Nitčinu matku si zahrála B. Holišová. Postavy kouzelných přadlen byly prezentovány A. Kreuzmannovou, V. Koktovou a L. Skořepovou. Jedná se o jednoduchou, ale příjemnou televizní pohádku, kterých byly v 80. letech natočeny spousty a vzhledem k tomu, že toto dílo v žádném ohledu nevyniká, oceňuji ho průměrně.

Předení je zdlouhavá náročná a otravná práce, proto byla nutnost motivovat přadlenky k činnosti možností sňatku s místním panovníkem (a tím se povinnosti příst zbýt jednou pro vždy, přiznejme si to). V pohádkách už to tak bývá, že štěstí chodí dokola, až si sedne na ... jedinou línou přadlenu v celé zemi. Ta zanaříká, přikluše kouzelná postava, která jí za příslib něčeho (častěji toho, co ještě nemá a pak chce dítě, tady byly tetky přadleny jen lačné po koláčích, což dokážu pochopit, zejména pokud mezi koláči figurovaly makové, a dožadovaly se pozvání na svatbu) a povinnost uhodnout (tady zapamatovat si) její jméno (tady tři extra pekelná, ale zas tak pekelná, že si je pamatuji od doby, kdy jsem tuhle pohádku jako pachole viděla prvně) s daným úkolem pomůže. Z tmavého lnu se stanou bílé nitě (nestanou, takhle to s barvami nefunguje) a k potěše přadlenčině se schyluje k svatbě. Celé království tančí (rozumějme, ti čtyři lidé, co jak dobře ukotvené bitevní lodě strnule čučí u stolu), stoly (dva) se prohýbají jídlem (co to měli za stoly, že se každý jeden z nich prohýbal pod tím jediným talířem, co na něm stál?) a na přadlenku padají chmury a deprese. Přiznejme, že kvůli králi Preissovi by se člověk s chutí zhostil i mnohem horších úkolů, než jakým předení může být. Jenže dokud nezačnu psát scénáře já, těžko se dočkáme toho, aby adeptka na post královny vyvážela žumpu, nebo čistila zuby krokodýlům.

Josef Bek vypráví pohádku o králi, který se rozhodl odmítnout všechny princezny z okolí a vzít si za ženu z chudé chalupy, která však bude pracovitá a bude se dobře starat o jeho království. A tak osloví chudou Nitku, která však moc pracovitá není. Naštěstí jí pomohou v práci s kolovrátkem tři tetičky Žvandolína, Šlapalína a Mžouralína. Jen nesmí zapomenout jejích jména a pozvat je na svatbu. Jenže taková jména aby si čert zapamatoval. Naštěstí jsme v pohádce a pan scénárista tomu chtěl, aby vše dobře dopadlo. Poměrně líbivá, podařená a hlavně krátká pohádka.

To padání pana rádce měla být jako legrace? No, dobře, no. Mám tuhle pohádku rád, i když ji znám pod zcela jiným názvem, ale to že se pohádky prostě kradou a mění názvy je známá věc. Líbilo se mi, že to bylo stručné a krátké.

Pohádka není úplně motivační pro pilné dívky, jelikož je o tom, jak líná (ale hezká) holka ke štěstí přišla. Za tu trochu trápení se jmény to ale stálo :D. Představitelka Nitky je opravdu svěží a krásná, což v těchto pohádkách nebývá vždy pravidlem.