O chamtivém strašidle (1985)

Někdy to podle názvu vypadá, že to bude blbý. A není. A někdy to vypadá, že to bude dobrý a je to blbý. A někdy to vypadá, že to bude blbý a vono to blbý vopravdu je. V tomhle případě dokonce mega blbý. Za zmínku stojí maximálně tak Tomáš Juřička, kterej tady sundal svoje pověstný kostěný brejle a místo nich nasadil brutální zrzavou paruku. To je vcelku hard core. Co se zpěvu, resp. postsynchronů týká, jsou herci nejen mimo text, ale i mimo rytmus, dokonce se nebojím říct, že i mimo mísu.

Skvělý, nadčasový námět, i když provedení je poněkud chudičké, tak tu ústřední písničku, jsem měla již jako dítě moc ráda. Mimochodem, to co chamtivé strašidlo předvádělo, se dnes lidi učí v drahých kurzech a školách. Říká se tomu PR a marketing.

Toto tedy ne. Pohádko o tom, jak se každý nechá obalamutit mi nesedla a Tomáš Juřička, který byl kudrnatý blonďák, dostal naprosto zbytečně zrzavou kudrnatou paruku a navíc se pitvoří jako hlupák, ovšem ostatní herci jsou ještě horší i když na Markétu Fišerovou byl aspoň hezký pohled.

Celkem praštěná, ale docela vtipná pohádka, která nenadchne ani neurazí. Ale vyloženě špatná není. V době našeho dětství, kdy se skoro všechny pohádky natáčely ve studiu, to zase taková hrůza není. Záleží na hercích a ti jsou ve svých rolích skvělí.

Juricka jako hlavni postava... a jeste zpiva uplne podivne creepy pisne. Tohle je podivana opravdu jen pro divaky z kategorie ultras... Malou utechou pak zustal snad jen puvab nasich tehdejsich krasavic Fiserove, Freimanove a Svandove.