O bílém jadýrku (1983)

"Nedej na to, co lidé povídají." Studiová pohádka s opravdu nádherně malovaným pozadím, na které mě zaujaly tyto myšlenky. Zaprvé, osud hlavního hrdiny Marka, který nejdříve vyrůstal v harmonickém prostředí lesní chaloupky a pak si musel zvykat na zcela jiný způsob života, mi trochu připomíná Tarzana. Zadruhé, na královském plese, si princezna Johanka k tanci vybrala Marka a nikoli Tomáše, kterého milovala a tím všechno samoúčelně zkomplikovala, aby vyhověla potřebám příběhu. A za třetí, jelikož Marek svého opatrovníka považoval za svého otce, vyplívá z této pohádky ponaučení o tom, že otec není ten, kdo dítě splodí, ale ten, kdo se o dítě stará.

Ukradený a chalupníkem vychovaný zámecký synek Marek je tak ušlechtilý, až to hraničí s duševní chorobou. Komořího geneticky poznamenaný synek je díky zámecké výchově aspoň chlapec se svědomím. Vidno tedy, že vliv dědičnosti ani prostřední není dobré bagatelizovat. U komořího, který je skutečným padouchem pohádky, tedy evidentně špatný byl genetický základ i výchova. Škoda, že ty dvě cácory, které byly předmětem milostných tužeb jak zámeckého synka tak synka komorníkova, nebyly, byť o generaci mladší, takové kočky jako Bílá víla a zámecká paní.

Moc krásná a přirozená pohádka, pěkné kostýmy.

Pohádka, kde se mi výjimečně líbily kulisy. Ale zmatený děj, mnoho vynořujících a zase mizejících postav, zvraty a žádný konec, hodně kazí hezký dojem. Herci byli spíše nesympatičtí, navíc Vašutův knír je opravdu hrozný.

Správná pohádka, dobro zvítězilo nad zlem, které bylo neznámo jak potrestáno. Možná by tak nevadilo, že Markétka i princezna jsou velice tuctové dívky, na nichž není absolutně nic zajímavého, kdyby v roli maminky nebyla krásná Milena Dvorská.