Nové sčítání hlasů (2008)

Nosný film o důležitém tématu s výbornými herci, ale je na něm hrozně znát, že je to pouze tv film (dnes se tomu říkáNetflix originals:D) a v půlce filmu už jsme se hrozně nudili, jelikož tempo povážlivě kleslo.Sorkinby z toho udělal mnohem zajímavější kousek, ale stejně jsem rád, že jsem se přesHBOaSpaceyhodozvěděl něco víc o tomto tématu.

Naprosto šokující pohled do zákulisí amerických presidentských voleb. Nedodržování zákonů a předpisů, násilná separace nevinných občanů, skandální a bezprecedentní chování úředníků a soudů včetně toho nejvyššího, nepotismus toho nejhrubšího zrna.....to je obraz americké demokracie. To je způsob, jak se dostal k moci člověk, který poté prohlásil, že kdo nesdílí americké názory, je terorista....pan George Bush junior.

Vlastně jsem předem nevěděla, jak to ve skutečnosti dopadlo, tedy jestli bylo přepočítávání nakonec povoleno nebo ne, přesto se mi nepodařilo být u tohoto volebního dramatu patřičně napjata. Spacey dobrý, stejně Laura Dern i další, místy jsem se ale nudila, i když mě jinak příběhy z politického zákulisí baví.

"Každý hlas musí být započítán...."I když od začátku sledování tohoto dokumentárního dramatu člověk ví, jak ta bitva právníků Ala Gora o ruční přepočítání hlasů na Floridě při prezidentských volbách v roce 2000 nakonec dopadne, je to celé poměrně strhující podívaná. A to i přesto, že  stále dokola sledujeme vlastně jen to, jak někdo někomu telefonuje či vede poradu o tom, jakou právní kličku by šlo v daný moment použít. Musím přitom přiznat že občas bylo pro mě (coby ne Američana) až trochu složité se v tom všem orientovat. Ale ani na okamžik jsem se při sledování tohoto filmu nenudil. A jeho smysl vnímám zejména v tom, že ukazuje s jakou noblesou a grácií byl nakonec viceprezident Gore schopen ve výsledku uznat Bushovo vítězství. Jaký nepoměr když si člověk vzpomene na chování Donalda Trumpa o  20 let později.

Tak tady se někdo pěkně přepočítal. A i když nejsem fanouškem ani jednoho ze zdejší skvadry prezidentských kandidátů, tak si musím položit otázku-Co je to ta americká demokracie a svoboda všude propagovaná zdejšími mainstreamovými médii. Člověk se zde nedozví, kde se stala chyba, jestli to byla účelovka anebo jestli sčítací komisaři měli na základce problém s matematikou. Důležité je, že po kuřácké aféře Billa Clintona nastoupil do prezidentského úřadu šimpanz propuštěný z klece a prosazující mírové zájmy taktikou válečného turné ve jménu míru a demokracie, kde v honu na čarodějnice a údajné teroristy zabil nemálo civilního obyvatelstva a kam přišli jeho úderné jednotky zfanatizovaných vojáků, kteří se vzhlíželi v hollywoodských symbolech válečných hrdinů po vzoru Johna Ramba zůstala jen tzv. spálená země a oči pro pláč místních nevinných obyvatel. Dalším fenoménem tohoto amerického Pandrholy bylo šmírování vlastních lidí ve jménu vyššího dobra, které se posléze přelilo do celého světa a to zejména díky nadnárodním gigantům včele s panem Zuckerbergem, Gatesem, Jobsem a dalšími mírumilovnými pány z oblasti internetového šmírování. Zajímavým fenoménem je zajisté také, proč američtí občané volí jen prezidenty ze dvou stran, když mají na výběr větší množství kandidátů z velkého spektra politických nabídek. Asi se ta jejich blbost dědí z generace na generaci a proto jsme vždy svědky souboje mezi Republikány a Demokraty a to již od roku 1849, kdy vyhrál prezident Zachary Taylor, který kandidoval za stranu Whigů. Bushovým protikandidátem za Demokratickou stranu se stal Al Gore, který je mi sympatický zejména kvůli jeho příjmení, protože poslouchám kapelu Depeche Mode, ve které je hlavním skladatelemMartin Lee Gore, který je možná nějaký ten vzdálený příbuzný tohoto politického floutka. Na tomto snímku je smutné to, že je natočen podle skutečných událostí a že se v něm dozvídáme o nekalých praktikách zákulisního boje v obou táborech, který je pečlivě zdokumentován všudepřítomnými mědii a ve kterém hraje nemalou roli rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, který tímto výrokem vyslal do světa zprávu, že prý v největší kolébce moderního světa vlastně nezáleží na každém volebním hlasu. A kdyby nedej Bože na naši krásnou modrou planetu přistáli nějací ti zelení emzáci se třema očima a s pěti bradavkama, tak by se asi po zhlédnutí tohoto filmu s dokumentárním stylem obrátili k jinému mírumilovnému vládci tohoto světa. Co se týče hereckých výkonů, tak nemám,co dodat, jelikož Kevin Spacey byl dokonalý jako vždy. A možná ještě lepší bylaLaura Dern, která perfektně zahrála jednu z hlavních protagonistek tohoto problému Katherine Harris, která svou naivitou a možná i debilitou dokonale ztvárnila tuto postavu s grácií a noblesou. A proto také radím budoucím američanům, kteří se budou účastnit nějakých těch voleb. Volte jinou stranu, než tyto dvě zprofanované a možná budete mile překvapeni, že problémy bezdomovectví, zdravotního pojištění, všudepřítomného střílení retardovaných jedinců a dalších neřešitelných problémů současné politické administavity se možná stanou dávnou minulostí. Za otevření očí a neférovosti volebního klání dávám zasloužených 80%.