Nindža hičó: Fukuró no širo (1963)

Film má výbornú temnú atmosféru, kde okrem početných scén v noci sú zastúpené aj 'ďaždivé' scény. Mix samurajov a ninja je príjemná zmena. Nechýbajú charizmatickí herci a prepracovaná choreografia súbojov. Romantická linka je na druhej strane v podstate zbytočná a iba oddaluje pozornosť od hlavnej dejovej línie, ktorou je pomsta. Netreba sa zlaknúť sprvu dosť chaotického a mierne komplikovaného deja, ktorý je vynahradzovaný slušným tempom.

Zatiaľ som sa zo 60-tych rokov stretol v japonskom filme len s bojovou taktikou Sen-jutsu ( boj s mečom ), v tomto prípade ide o ninjutsu, a priznám sa, bolo to príjemné spestrenie. Film je zvačša zasadený do bambusových lesov, ninjovia predvádzajú svoje umenie, v tomto prípade treba podotknúť, že akčné scény sú dobre zostrihané. Hudba je agresívna a "reže" uši, čo dodáva príbehu správny šmrnc. Dala by sa vytknúť trochu chaotická dramaturgia príbehu, keďže však scény idú v rýchlom slede a stále je na čo pozerať, dá sa to ospravedlniť.

Mnoho zajímavých obrazových kompozic v soubojích ninja a samurajů.

Eiichi Kudo podobně jako v jeho Samurai Revolution trilogii předvedl svůj režisérský talent zejména ve skvělých exteriérových scénách a šťavnaté akci. Castle of Owls je pln nenápadných, ale promyšlených kompozic na které je radost pohledět.

Ač je to Kudo a ač je to velká klasika, snížil jsem po letech hodnocení - je to takový hraniční film. Ono to není tak úplně ani řádný ninja film, ani pořádné jidaigeki, a zůstává to tak nějak na půl cesty mezi starým a novým. Jako ninpo-eiga to zdaleka nedosahuje kvalit novátorských počinů té doby (jako série Shinobi no Mono nebo akčnější Jushichinin no Ninja 1,2), jako jidaigeki to zas prohrává s většími klasikami počátku 60. let, tak nevím no.. Zaujala mě tu dost práce s hudbou, což se mi běžně u filmu nestává. Některé obrazy jsou krásné, ale ke klasickým ninpo-eiga mi více sedí černobílý formát.(26.01.2026)