Než se setmí (2000)

Najväčšie plus sú herecké výkony. Potom detstvo hlavného hrdinu (špína a chudoba) a život vo väzení (samota a bolesť). Posledné minúty života sú ako zvyčajne o filozofii života, čo nie je zlé a k zamysleniu to postačí. Možno budem znieť hnusne, ale to platí aj pri hetero ľuďoch je to, že keď niekto vystriedá množstvo partnerov a ide do postele s hocikým, tak nemožno sa čudovať, že na dvere zaklope choroba AIDS. Takýchto prípadov je viacej a je mi ťažko súcitiť s jedincami (aj keď chápem v tomto prípade je sexualita ako forma vzdoru proti režimu).Johnny Deppbol čerešnička na torte. 7/10

Čím déle radost oddalujete, tím je pak silnější, však to znáte. A přesně tohle se mi stalo s Než se setmí, na které jsem si dělal zálusk od chvíle, kdy jsem procestoval Kubu. No tři roky se se třemi roky sešly a já konečně vsunul zaprášené DVD do přehrávače. A pak se rozjela neskutečně silná un hombre show Javiera Bardema. Film jednoznačně stojí na excelentní předloze. I když excelentní... já knihu nečetl, ale ty pasáže, které jsou z ní ve filmu citované, posouvají samotný film o úroveň výš. Je to symfonie pro uši, mysl, fantazii, duši. Musím si ji přečíst - sin duda. Ze začátku působí trochu zvláštně ta směs angličtiny a španělštiny. Myslím, že kdyby španělština dostala plný prostor, dojem by byl ještě lepší. Ale člověk si zvykne. A odpustí i ten malý podvůdek od distributorů, kteři na obalu mého DVD zdůrazňují i jména Johnny Depp a Sean Penn. Depp budiž, ten tam hraje asi pět minut a docela výraznou roli, Penn asi minutku nepodstatnou roli, v které ho možná ani nestihnete poznat. Ale nic naplat, tohle je vedlejší, protože tady jde stejně o ústřední postavu, o nerovný boj jednoho muže s diktátorským režimem. Muže, jehož zbraní byla slova. A pro takový chlápky mám sice heterosexuální, ale stejně velkou slabost.

Javier Bardem svým výkonem udává náladu a dojem z celého filmu - je excelentní, přesvědčivý, autentický. Nejde ani tolik o stopáž, naopak jsou to právě některé scény, kdy si kamera vyloženě vychutnává delší záběry a dává tak prostor hercům více rozehrát celou situaci, které jsem velmi ocenil (zvláště jde-li o americkou produkci, u které je člověk zvyklý na vykostěné mleté maso a jasné a pochopitelné dialogy a situace, aby to pochopil opravdu každý). Ale je v tom filmu prostě něco navíc, něco, co mě místy trochu nudilo. Možná, i když je to biografie, nebylo nutné zfilmovat naprosto všechno, měl jsem trochu pocit, že mě to zahltí. Každopádně ale skvělý film, který si rozhodně zaslouží svá ocenění.

Kým sa zotmie je primárne o homosexuálovi Reinaldovi a nie o kubánskom spisovateľovi Reinaldovi. Upoprednila by som viac informácií o jeho živote a menej o jeho sexuálnych eskapádach v šokujúco rozsiahlej komunite kubánskych gayov. Bardem ho dal na výbornú, aj keď niekedy až zbytočne pridával teplotu.

Nesmírně silný film, který nic nevysvětluje, prostě jen v pomalém rytmu popisuje jednu scénu za druhou, přičemž se vedle sebe mísí reálné situace s představami a sny a i ty reálné situace jsou často podány navýsost surreálným způsobem. Nutno říci, že přesně to je největší silou i slabostí filmu (samozřejmě pokud dáme stranou prostý fakt, že jde o příběh homosexuála a tedy člověka jehož život sám o sobě u nemalé části lidí vyvolává negativní reakce). Neinformovaný divák může být rozladěn a zmaten, neboť tvůrci naprosto necítí potřebu sdělovat takové "detaily" jako například, z jakého důvodu policie přepadá účastníky zájezdu, z čeho je spisovatel obžalován a co po něm vyšetřovatelé vlastně chtějí, nebo v závěru filmu, jakou nemocí Arenas trpí. Tak nějak se prostě předpokládá, že všechny tyhle důležité věci divák ví (a nebo taky ne ale po skončení filmu si je dohledá). Pokud ovšem tyhle "detaily" divák zná, případně mu nevadí v nich "tápat", může se prostě ponořit do neuvěřitelné obraznosti kamery, do obrovské literární síly mluveného slova, do úžasné barevnosti španělštiny, do halasu hlasů, rytmu kubánské hudby... Vlastně neexistuje mnoho filmů, které by dokázaly tak přesně a silně přetlumočit literární předlohu. Právě zde ovšem leží skutečný problém, neboť ač filmu mohou mnozí vytýkat "nudnost" či přílišnou délku, ve skutečnosti je naopak příliš krátký a "klipovitý". Z románové předlohy nutně vybírá pouze fragmenty, jednotlivé nesouvislé střípky, z mnoha napsaných románů, prožitých zkušeností a uplynulých let se ve filmu stane pouhých několik minut. Asi nejpatrnější je to v závěru filmu. Arenas v exilu strávil deset let, ve filmu to ovšem vypadá jako by to bylo pouhých pár dní. Je to ale nepochybně nutná daň za všechny ty krásné, dlouhé, barvité a procítěné scény. Vždyť třeba z celé revoluce ve filmu zbyde rozhovor s venkovanem na voze a pak dlouhé autentické záběry na povstalou Kubu. Ten rozhovor má ovšem neuvěřitelnou sílu. Skoro by se dalo říci, že je v něm celá krása i hrůza každé z už proběhlých revlucí... Celkový dojem: 85%