Nebezpečný svět Rajka Dolečka (2015)

Živorodý dědek... který miluje moc a pozornost..."Musíme naučit děti kdo je jejich nepřítel"... Tahle věta k pochopení charakteru docenta vdolečka bohatě stačí... emoční primitiv se nikdy nezdržuje hledáním skutečné pravdy a nikdy nemá dost odvahy na to mít pochyby o tom co opravdu ví...
Dokument po mě stekl...

Nevím, jestli to je pouze fenomén České republiky, ale existuje mýtus, že pokud jste v něčem dobří, tak se zároveň stáváte morální autoritou. Nohavica, Konvička, Kundera, Ronaldo anebo Doleček. Je důležité, rozlišovat mezi moralitou a inteligencí (či umem) a to bych řekl, že má být vyznění dokumentu Nebezpečný svět Rajka Dolečka. Triviální věc jako je rozpoznávání reality, se kterou dříve měly problémy pouze lidé s psychickými obtížemi, začíná být v dnešní době trochu oříšek. Ano, trochu mě mrzí, že nedošlo k nějaké přímější konfrontaci, ale jaký by tak mohl být výsledek hádky s někým, kdo popírá vaši realitu?

ona ho (dolečka) opravdu nezvládla... on ji prostě převálcoval a její naivní - problematiky neznalé otázky - byly často až k smíchu. ale nevadí (opravdu) - po dlouhé době zase dostal prostor někdo z "druhé strany", komu bysme za normálních okolností nenaslouchali. myslím, že ty problémy v takových neklidných oblastech jsou složitější než černobílé a profesor to dokazuje. a máslo na hlavě tam maj myslim obě strany, ne jen ta srbská....

Jsem ráda, že tento dokument vyšel a pan Rajko Doleček dostal slovo v tak ošemetné otázce, jakou je konflikt v Jugoslávii. Za odvahu a za samotného pana Dolečka dávám hvězdičky. Dokument sám ani jeho zpracování nechci hodnotit, jde o příliš osobní pohledy aktérů. Ale takovýchto odvážných studentů/ek by mělo být víc.

I když je to neumělé díky nezkušenosti dokumentaristky, není to hloupé ani nudné. A k zamyšlení to vede: ani náhodou nechci naznačit, že do klubka vazeb a problémů jadransko-balkánské oblasti vidím, a tento dokument nepřinesl ani malé světélko, ale zkusil jsme si představit, kolik západních i východních intelektuálů a především novinářů by psalo ve prospěch Československa, kdyby tehdejší president Beneš nepřijal Mnichovský diktát a my bychom se tvrdě bránili německé invazi. Jsem přesvědčen, že hlasy na naši podporu by se byly utopily v moři odsouzení adresivního, umělého národa, který utiskoval pracovité Němce, žijící v Praze a okolí mírumilovně "od nepaměti". Pokud by ovšem dnes chtěl někdo zpochybňovat obraz Srbů jako zloduchů a agresorů, měl by si rozmyslet, zda si vezme na pomoc rétoriku pana Dolečka. Podle mne je jeho způsob argumentace pro Srbsko spíše medvědí služba.