Návrat (2003)

Zvjagincevvie až hypnoticky manipulovať divákovým dojmom počas sledovania jeho diel a voVozvraščenijeto dokazuje tiež naozaj úctyhodne. Prostredníctvom trojice ústredných predstaviteľov si získava mnohé vnemy k svojmu prospechu tak, aby pomocou nich vedel narábať s výsledným efektom, resp. obsahovým účinkom. Kastingovo výraznou precíznosťou zvolil daných hercov, ktorí už iba svojou mimikou vedia od pohľadu vyžarovať príslušnú emóciu, aká do danej scény má v danom momente patriť, a to v hodne silnom ráze. Týmito sa teda pričiňujú nielen o napätý dôsledok na divákovo vedomie, ale rovnako i svedomie, pretože naň pôsobia tak silno, akoby sa človek nachádzal zakomponovaný s nimi priamo v deji, čím prežíva danú situáciu takmer až na vlastnej koži. Podobný pocit som mal priTrierovomDancer in the Dark, ktoré ale tento aspekt predstavovalo dohnaný k dokonalosti, čo o tomto diele zas nemôžem ani zďaleka povedať. Za toľkú funkčnosť tu má ale najviac zásluh určiteIvan Dobronravov.

Pokud to měla být alegorie na seznamování se dorůstající generace se sovětskou minulostí (čemuž by nasvědčovala 12letá absence, brutalita i autoritářství otce) a hledání nové identity, pak to bylo obstojné. Pokud to mělo být jen lyrické drama na téma otec/syn, pak to obstojné nebylo a jedná se o další táhlé bahno, jako byla lyričtějšíMatka a Syn. Budu tedy věřit v první možnost. Srovnání s Tarkovským na místě není. Proti jeho filmům je tohle plytká srajda..

Krásnákamera, specifická atmosféra, jemnáhudba, vynikajícíherectví, skutečná tragédie jednoho zdětskýchherců, a mnoho tajemství o kterých vás snímek donutí ještě dlouho po shlédnutí přemýšlet. Aodpovědí se třeba nikdy nedopátráte. To je filmNávrat. Chladný jako nejlepší severské snímky, ale zároveň i temperamentní jako třeba tyJihoslovanské. Jak na každého působí a proč? Odpověď je asi nutné hledat v našich dětstvích, dospívání, dospělosti, v životech...

Na konci takovýchto lehce mysteriózních snímků, které nenabízejí dostatečné množství odpovědí, obvykle následuje určité zklamání. Ale je to dvousečné. Sice nastává určité zklamání, na druhou stranu pak člověk ten film obvykle nedokáže pustit z hlavy a přemítá nad ním klidně i několik dní poté. To je přesně případ Návratu. A vlastně mám tohle raději, než když všechny odpovědi přijdou, divák si v sobě film v klidu uzavře a po týdnu ani neví, že ho viděl. Snímek přirozeně plyne, dlouho se zdánlivě nic neděje, ale celé je to tak zručně natočeno, že ve mně zůstala určitá emocionální stopa skoro po každé scéně a každou si do detailu pamatuji. Herecké výkony všech tří hlavních protagonistů jsou excelentní. Zásadní emocionální dopad má i osud jednoho z mladých herců, který nese nápadné podobnosti s děním ve filmu a který zemřel takřka v den premiéry. Tento fakt jsem zjistil těsně po dosledování a hodně mě to odrovnalo.

Téměř pořád jste v napětí a těšíte se, co se z této originální polízanice vyklube. Ponuře laděný snímek mě namotal hned v začátku. Líbil se mi kontrast bratrů a jak každý bral autoritu úplně jinak. Mladší vzpurně (mimořádný herecký výkon. Až se zdálo, že chlapec snad ani nehraje) a starší s radostí, že mu konečně do života vstoupila mužská postava. Hezký vývoj příběhu a zakončení. Vůbec jsem si netroufala odhadovat, jak to dopadne. Nestává se navíc často (čti vůbec), že by mi nevadily nezodpovězené otázky. Tady jich bylo mraky. Vůbec jsem s tím ale neměla problém. Překvapivě. Opravdu příjemně nepříjemný výlet. Ani jednomu z chlapců jsem jejich chování nezazlívala. Každý potřebuje v životě něco jiného a není třeba soudit.