Nattevagten (1994)

Dánská verze mi přišla dokonce o něco lepší než pozdější americký remake, i když oba filmy mají své kvality. Tady navíc občas mile překvapí lehce černý humor, který napětí příjemně doplňuje, aniž by ho narušoval. Celkově jde o velmi solidní, napínavý a atmosférický thriller, který si drží skvělé tempo a dokáže vtáhnout od začátku do konce. Já jsem rozhodně spokojen — určitě nadprůměrný zážitek. 70%

"Už jsi byl někdy zabitý?"

Tak to Joo, tohle by šlo! Noční směny v márnici jsou nejspíš vždycky o hubu, ale tady to platí tuplovaně. To je tak, když nastoupíš jako hlídač do ústavu kde nedávno řádil nekrofil. Už po tomhle zjištění bych se odporoučel, ale náš

"hrdina" Martin nee, ten je z jinejch vajec. No, komu není rady...

Velice solidní našponovaný náser! Atmo lepší než v kdejakém hororu. Obsazení, postavy, hudba, všechno hraje jak má. Nějaký chybičky se samozřejmě vždycky najdou, ale tady je to nepodstatné. Kvalitní materiál!

Nočná márnica, preľudy a číhajúci sériový vrah, tým všetkým má film ihneď nalákal. Nattevagten disponuje už od úvodu sľubnou atmosférou, ktorá sa postupom času iba zvýrazní. Scenár síce niekedy zbytočne odbieha od hlavnej dejovej línie, ale vždy sa za krátko vráti na hlavnú trať. Prvotina Nikolaja Coster-Waldau (Jaime z Game of Thrones) je fakt podareným žánrovým kúskom s prvkami talianskeho gialla, neohranými tvárami a pestrou škálou skazených postáv. Škoda len toho pomerne predvídateľného plot twistu.

„Nechcete sedativa? Budete po nich zpívat hymnu, když se budete dívat na krvák.“:o) Kdyby se děj v prostřední třetině občas netáhl a tím v některých scénách nerozmělňoval atmosféru nebo kdyby Ole Bornedal naplnil toto místy táhlejší dění i něčím jiným, než neustálým plkáním hlavních postav o sexu, tak by bylNoční hlídačmožná dokonalým thrillerem s horrorovými prvky a navrch i zdařilým druhým humorným plánem. Už od začátku s prohlídkou prostředí márnice, zmínkami o divných událostech či záběrem na starou černobílou fotku vzniká mrazivá atmosféra s nejedním zneklidňujícím podnětem. To se pro diváka naštěstí děje ve filmu průběžně v mnoha pocitově úderných scénách samoty na noční vrátnici (červený alarm!) a v poslední třetině film vygraduje nejen do slušného děsivého psycha, ale i do příjemně odlehčeného závěru s metafilmovým pomrkáváním na diváka. Mladý Nikolaj Coster-Waldau už tehdy hodně dobrý, nicméně nejvíc pamětihodnou postavou pro mě v rámci žánru vytvořil Ulf Pilgaard jako komisař nesoucí v sobě esencí vysokého respektu, charismatu, skryté ironie aSPOILER!také uvnitř skrytého zvráceného zla. ...„Už jsi byl někdy zabitý? Hned se vrátím!“:o) ... Nejen skrze zvláštní smysl pro černý humor jsem siNočního hlídačepoměrně užil.[80%]

Originál i remake mají neskutečnou atmosféru , dělat v márnici bych nikdy nemohl , na to jsem opravdu velký posera , tam by se svezlo 1 prostěradlo náhodou k zemi a pustil bych vodu ze všech otvorů , a proto se na tyhle filmy tak rád dívám , protože vím , že mě se to nejspíš nikdy nestane , za 5 bez debat.