Tak trochu jiná love story (2007)

"Tak tu ležím, déšť mi padá na obličej, ale nic nevnímám. Za chvilku přijdou s bílou křídou a vyznačí moje tělo."

Jonas, forenzní policejní fotograf se díky svému laksnímu přístupu dostává do zvláštní situace, kdy je prakticky nucen si na chvíli prohodit identitu s někým, koho v životě neviděl...
Docela hořká" komedie", zároveň skvělý thriller! Chtěl jsem si dát další film s Nikolajem lie Kaasem, ale tady ho moc není. Což ve finále vůbec nevadí, protože jakmile se na scénu dostaví, tak tam teprve začíná herectví. Stále mi dokazuje svoje kvality a za mě už mu nikdo neodpáře, že je to skvělý herec! "Tak trochu jiná love story" je snímek, který v sobě krom zvláštního humoru nese i rozbory vztahů, lásky, šílenství. Metafora s auty, ale vede! Příjemně koukatelná záležitost, dobře natočená i zahraná a dorazí i nějaké twisty. Pár věcí bylo samozřejmě předvídatelných, ale na váze to neubralo, protože všechno směřovalo k epickému konci!

Tímhle filmem jsem si po čase jen potvrdil, jak mi ta současná dánská dramata (asi tak již odRodinné oslavy) obvykle vůbec nesednou a často mi přijdou nelogické a přehnané do neuvěřitelna, byť jsem tady vzhledem k žánrům, plakátu a snad i komentářům čekal úplně jiný zážitek (daleko víc žánrový), než jsem se dočkal. Ona jeTak trochu jiná love storyskutečně tak trochu jiná a svá, tedy především mozaikovým podáním děje, což by mi vůbec nevadilo, kdyby pro mě celý film neplynul v tak neskutečně divném „konceptu“ dojmů na velké sinusoidě. Už během prvních scén se zřejmě divokými podobami lásky před úvodními titulky jsem tušil, že to půjde dost mimo mě, jenže pak mě zaujala další scéna, s níž se mi chvíli zdálo, že by tady vzešel zajímavý film, který se jen potřeboval rozjet... tedy než ho zase vystřídaly nějaké ty nonkomformní podivnosti ve věci citových vztahů a někdy i otravné sexuální řeči... a tak to šlo, s někdy kratším, jindy delším trváním obou fáz ("jde to úplně mimo mě" vs. "je to zase zajímavé, už se tady konečně něco naplno rozjede") opravdu až do konce. Jako úplně nejzdařilejší mi přišla sekvence s nečekanou návštěvou Nikolaje Lie Kaase na chatě, občas mě chytl skrytý hořký a černý humor, ke konci mě „probudila“ i jedna horrorová lekačka, ale jinak jsem se do filmu většinou nedostal naplno, rádoby cinefilní rámec s pár moudry o filmu-noir to nezachrání a přes ty nadějné záblesky, za něž dávám plné 2*, zůstalo u toho míjení až do (nepřekvapivě) divného závěru.[50%]

Pro mne absolutní špička nového noir krimipsychodramatu. Zase vícevrstevnatý inteligentní a postupně odkrývaný příběh, který natočil režisér Ole Bornedal. Vřele doporučuji i jeho další nápadité severské syrovinky třeba jako Zbav nás od zlého (2009). Jeho filmy nejsou "hladké" a vyžadují vcítění, a tedy práci, ale stojí to za to. Výsledkem je, že získáte uvěřitelnou emocionální zkušenost z mezních situací, aniž byste je museli zažít na vlastní koži.

Niekedy je lepšie nebyť zvedavý. Lebo nastúpiť do možno sprvu príťažlivého, ale najmä hodne temného sledu udalostí namiesto jeho pôvodného hrdinu môže mať ďalekosiahle, ak nie fatálne dôsledky. Miestami lepšie než dráma, miestami hrôzostrašnejšie než horor a s tou "ázijskou stopou" aj vcelku uveriteľné. Ale pár vecí tam neštimovalo, ktoré, zistíte sami. Poučenie: "Nevstupujte do deja cudzieho života zadným vchodom..." Alebo radšej vôbec!

Rozhodně je to , tak trochu jiný film...Hlavně začátek je mimořádně zajímavý jak kamerou, tak střihem i scénářem...Mimochodem příběh sám o sobě překvapivý není, ale tím jak je film poskládán a natočen jej činí pro mě velmi uhrančivým...Děj je zcela jasným příkladem, že "cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly" a "člověče, važ si dobrého bydla", protože i když to všechno myslíš dobře, nakonec se to obrátí proti všem a zůstane pouze nicota resp. jedno velké NIC...Za mě 90%