Nástrahy velkoměsta (1984)

Několikrát jsem se v tom dokonale poznal. Třeba když jsem zkoušel v Olomouci jak se tam dá žít a kolik vydělat peněz. A jsem moc rád že jsem se vrátli domů do vidlákova, kam patřím, a nezavazím tramvajím a divným lidem co pořád někam spěchají. Můj první zážitek z OBŘÍHO hypersuperrmarketu Globus, byl sice moc hezký, tolik věcí co jsou v jednom obchodě namá ani celá naše dědina a určitě oceňuju že nemusím do pěti obchodů ale mám raději menší krámky které mají atmosféru. A vlak jsem viděl taky. "Zapni televizi, podívám se na zprávy"

Tento film jsem si pamatoval z dětství jako absurdní komedii plnou gagů, některé z nich ikonické, jako třeba hned scény ze začátku filmu s kohoutem nebo zmrzlým ručníkem. Z dnešního pohledu mne překvapilo, že za vším tím humorem ten film obsahuje celkem seriozní podtón. Je to komedie o 40-letém mládenci Artemiovi z venkova někde v italské Lombardii, který je svobodný, žije s matkou, a ve vesnici je pouze jedna další dívka Marie-Rosa (Sandra Ambrosini), která o něj jeví zájem. Má však akné a nelíbí se mu, a tak ji odmítá. 40. narozeniny jsou pro Artemia budíček, "poslední zvonění pro chlapa", a tak nasedne na svůj traktor a vydá se hledat štěstí do Milána. Humor filmu je postaven na tom, jak "balík" z venkova objevuje velkoměsto, na kontrastech mezi venkovem a městem. Například když si Artémio sežene byteček o jednom pokoji, který slouží jako jídelna, záchod, kuchyně i ložnice, a je mu to podáno jako velký byt. Nebo komické situace, když se marně snaží sehnat práci a chodí po pohovorech. V Milánu potká bratrance Severina (který vždycky tak prděl), který se živí okrádáním lidí, společně ukradnou kabelku Angele (Donna Osterbuhr). Když se ji Artemio pokusí vrátit, tak se do Angely zamiluje. Jenže ona je moderní žena, který je v neustálém shonu, dělá kariéru a nechce se vázat. Artemio se tedy vrací domů na vesnici. Maria-Rosa si nasadila přípravek a ztratila akné, a nyní je z ní krasavice. Film končí jak spolu šťastni odjíždí na traktoru. Takže film má i morální poselství, že někdy vyrážíme hledat do světa něco, co přitom celou dobu máme hned vedle sebe.

Toto byla ve své době (1987) v našich kinech docela pecka s nečekaným a dosud neznámým stylem humoru (ne každý předtím viděl vzdáleně podobné komedie s Celentanem). Po včerejší repríze (po snad 35 letech od posledního zhlédnutí) už to taková pecka není - originální "vesnický" humor se brzo vytrácí a mění se ve vcelku běžnou milostnou komedii. Ale z nostalgie ponechávám ****, i když slabší.

"Otče náš, ktorý si na nebesiach, dúfam, že sa ti vedie dobre. Zato ja tu prežívam peklo. Chlieb náš každodenný daj nám dnes a pokiaľ možno čerstvý.Oznamujemti,ženemámžiadnevinyavinníkovatu,kdežijem,nieježiadnepokušenie.Amen."Typická talianska komédia ľahšieho druhu uťahujúca si z rôznych spoločenských stereotypov, s ktorou ma viaže silná nostalgia. Videl som ju totiž prvýkrát ešte v mladosti s kamarátmi v kine a veľmi dobre sme sa na nej vtedy bavili. Teraz sa mi vyskytla príležitosť vidieť ju znovu po viac ako troch desaťročiach, takže som bol veľmi zvedavý, ako obstojí v skúške časom. No a môžem napísať, že neobstála vôbec zle, resp. mal som obavy, že dopadne o dosť horšie. Renato Pozzetto určite má komediálny talent i charizmu (ako sedliak Artemio z jedného strašného Zapadákova je neodolateľný) a snímka ponúka viacero originálnych skečov, na ktorých sa dá schuti zasmiať i dnes (vlakové predstavenie, pískaná komunikácia s "dopraváčkou", holenie rozkročmo, uviaznutie na terase v nečase). Veľmi sa mi páčil aj ten Artemiov milánsky bytík a aj to, ako tvorcovia dokázali využiť jeho humorný potenciál   ("Haló." "Tu je Angela." "Čau." "Prečo si sa tak dlho neozval?" "Pretože som bol až na druhom konci bytu.").   No a tá Artemiova láska, nikdy sa ani na chvíľu nezastavujúca Angela (Donna Osterbuhr) je riadna kočka."Potomvšetkom,čomedzinamibolo?" "Ale predsa sa kvôli tomu, že som s tebou jednu noc spala, neuviažem na celý život." "Kebylenspala."

Tak pokud tohle má být (značně opožděnou) parafrází našeho "Jáchyme, hoď ho do stroje!", tak je to tedy o několik levelů níž. Možná je to tím dabingem, ale měl jsem permanentně nutkavý pocit, že všichni herci hrají jako když jenom musí a jen poměrně rovnoměrné dodávání alespoň ucházejících fórů zapříčinilo, že jsem to nevypnul v půlce. Ach jo, asi se tvůrci měli předtím pořádně kouknout na "Jáchyma".